Větrníky hledají uplatnění pod mořskou hladinou

Vrtule, které dokážou vyrábět energii z větru, nyní hledají potenciál svého využití i pod hladinou moře.

Devětasedmdesátiletý průkopník větrných turbín Jim Dehlsen, který prodal společnost na jejich výrobu Enronu, strávil spoustu let přemýšlením o tom, jak využít vrtule pro výrobu elektřiny z větru. Nyní hledá způsob, jak takovou turbínu obrátit vzhůru nohama a ponořit ji stovky metrů pod hladinu oceánů a využít energii mořských proudů podobně, jako energii proudění vzduchu.

Agentura Bloomberg přinesla informaci o tom, že Dehlsenova kalifornská společnost Aquantis začne v roce 2018 vyvíjet podmořské turbíny podobné těm větrným. Nejvíce ambiciozní projekt je 200megawattové pole podmořských turbín, které by mělo být zprovozněno nedaleko pobřeží Floridy, kudy vede trasa poměrně silného Golfského proudu.

Světové oceány jsou doposud jako zdroje energie poměrně málo využívány. Obzvláště v porovnání s tím, jak jsme schopni těžit z energie větru nebo Slunce. Jim Dehlsen je přesvědčen, že energie mořských proudů bude do roku 2030 zajišťovat 8 až 9 procent celkové energetické spotřeby Spojených států amerických. „Oceány jsou největším potenciálem obnovitelné energie, který doposud není využíván,“ tvrdí Dehlsen. „A proto je nejvyšší čas s tím něco dělat,“ dodává.

Zkušenosti s větrníky

V případě energie větru to trvalo nejméně 15 let, než se stala konkurenceschopným a efektivním energetickým zdrojem. Ke konci 70. let minulého století, kdy vědci začali s větrnými turbínami experimentovat, sklízeli víceméně posměch. „To niky nebude fungovat, říkalo se tehdy,“ vzpomíná Robert Thresher, výzkumník Národní laboratoře pro obnovitelnou energii v coloradském Goldenu. V 80. a 90. letech se přešlo k vrtulím se třemi listy a dnes je to již standardem. A právě mnoho prvků z takové větrné turbíny lze využít i pro podmořské účely. Samozřejmě s úpravami pro prostředí pod oceánskou hladinou.

Aquantis má s využitím mořské energie už jisté zkušenosti. Vyvíjí systémy pro využívání energie mořských přílivových vln. Dehlsenova pozornost se ale nyní přesunula směrem ke Golfskému proudu. Nejvíce ho přitom zajímá jeho stálý směr a rovnoměrná síla. To je velmi důležité, neboť v porovnání s větrem je mořský proud stabilním energetickým zdrojem, který je schopen vyrábět elektřinu ve dne i v noci, prakticky nepřetržitě. Tento fakt může výrazně snížit cenu elektřiny.

Dehlsenova společnost není jedinou, která se vrhla na podmořské turbíny. Jejím cílem však je podstatné snížení jejích cen. Zatím to vypadá poměrně nadějně. Zprovoznění jedné takové turbíny, včetně její výroby vyjde na necelých 350 tisíc dolarů. Rotor, který by měl pouze dva listy, by byl schopen zpracovat obrovská množství vody, a to až do rychlosti čtyř uzlů. Zároveň pracuje také na takovém řešení, které by výrazně snížilo náklady na údržbu turbín, které by tak měly klesnout pětkrát až sedmkrát.

Slibné testy

Dehlsen má v plánu svoje turbíny vyzkoušet na několika málo místech, kde by je rovnou připojil to elektrické sítě. Podmořské turbíny by se daly také využít k výrobě elektřiny pro datová centra, která nyní musejí řešit riziko případného výpadku dodávek proudu záložními zdroji – buď dieselgenerátory, nebo záložními bateriemi. Podmořské turbíny by jim tak vytrhly velký trn z paty. Z tohoto důvodu už Aquantis jedná s technologickými firmami a potenciálními investory. Společnost také uspěla v žádostech o granty, které poskytne americké ministerstvo energetiky.

Zatím se však příliš neví, jaký budou mít podmořské turbíny dopad na životní prostředí. Jejich vrtule totiž mohou ohrožovat velryby nebo vytvářet hluk, který by znepříjemňoval podmořský život. Nicméně Jim Dehlsen argumentuje studiemi, které byly prováděny ve Velké Británii. Ty říkají, že turbíny jsou pro mořské živočichy bezpečné.

Daleko větší výzvou prý je docílit toho, aby byla energie z podmořských turbín v relativně krátkém čase konkurenceschopná. Dehlsen očekává, že pod 10 centů za kilowatthodinu se dostane během tří až pěti let. Jen pro srovnání, větrná elektřina stojí od 3 do 8 centů a solární elektřina 4 až 7 centů. Elektřina z konvenčních zdrojů se pohybuje mezi 5 a 8 centy za kilowatthodinu. Největším argumentem pro podmořské turbíny tak zatím zůstává, že jde o účinný nástroj v boji proti klimatickým změnám. „Čas, který máme na to, abychom ještě globální oteplování efektivně zpomalili, se krátí,“ tvrdí praotec větrných, a nyní zřejmě i podmořských, elektráren.