Krugman: Prezidentské volby a opakování boomu devadesátých let

Pokud v listopadových prezidentských volbách v USA vyhraje Hillary Clintonová, Bill Clinton bude ve výjimečné pozici. Bude prvním „prvním manželem“ v historii USA a zároveň manželem, který byl sám prezidentem. Je také jasné, že svůj čas nebude trávit pečením a vařením. Clintonová před několika dny dokonce uvedla, že „bude mít na starosti revitalizaci ekonomiky“. Proč tak učinila, je celkem jasné. Lidé si stále pamatují dobré časy, které během jeho vlády panovaly. Čím by ale měl pomoci nyní, už tak zřejmé není. Důležitější otázkou ovšem je, jaké poučení by si vlastně Clintonová měla vzít z boomu, který probíhal za vlády jejího manžela.

Nejdříve je dobré připomenout, že šlo skutečně o výjimečně silný boom a vlastně je s podivem, že demokraté o něm tak málo hovoří. Republikáni neustále připomínají Svatého Reagana a ospravedlňují jím jejich ekonomii nabídkové strany. Ekonomické oživení během Clintonovy vlády ale bylo ještě silnější, a to na všech úrovních. Bylo vytvořeno více pracovních míst, růst byl rychlejší a navíc došlo k růstu reálných mezd u střední třídy.

Jaký byl důvod tohoto vývoje? Clinton neměl žádný zázračný lék, ale je pravda, že uměl řešit krize. Ponejvíce měl prostě štěstí, že během jeho vlády ekonomice prospívala řada jevů, které s politikou neměly co do činění. V devadesátých letech americký korporátní sektor konečně přišel na to, jak využít počítače. Šlo o desetiletí, kdy se informační technologie začaly běžně požívat v kancelářích i firmách jako Wal-Mart. Produktivita prudce rostla a následně se začaly výrazně zvyšovat korporátní investice. Nakonec se dostavila plná zaměstnanost, která přinesla i růst reálných mezd.

Na konci devadesátých let vznikla také technologická bublina, ale v celkovém kontextu věcí se jednalo o událost menšího významu. Nedošlo také k většímu růstu dluhů a následné škody při prasknutí bubliny byly poměrně malé. Jakou v tom všem hrál roli Clinton? Jak bylo zmíněno, spíše omezenou. Na druhou stranu jeho politika na cestě k prosperitě neškodila. Když např. v roce 1993 zvýšil zdanění bohatých, republikáni predikovali pohromu. Podle jejich názorů mělo dojít k recesi, ale nic takového se nestalo. To ovšem těm samým lidem nebránilo v tom, aby se stejnými predikcemi přišli v roce 2013, když daně zvýšil Obama.

Clintonová nyní navrhuje zvýšení daní bohatým, které by mělo financovat nové výdajové programy. Pokud bude zvolena, bude za tuto politiku opět kritizována. Není ovšem důvod se domnívat, že její návrhy ekonomiku poškodí. Nemůžeme se ale už bohužel spoléhat na to, že dojde ke spontánnímu technologickému boomu a investicím soukromého sektoru. Ne všechny produktivní investice ale musí pocházet ze soukromého sektoru. Infrastruktura se nachází v zoufalém stavu a federální vláda si je nyní schopna půjčovat za výjimečně nízké sazby. Existuje tak pádný důvod pro masivní veřejné investice. Ty by pomohly dosáhnout plné zaměstnanosti a následně tolik potřebného růstu mezd.

Autorem je Paul Krugman.

Zdroj: NYTimes