Diamanty a etika

Odvětví těžby a prodeje diamantů se potýká na všech stupních dodavatelského řetězce nejen s pestrou paletou problémů z geopolitické, technologické a finanční oblasti, ale musí překonávat i mnoho etických problémů. Je nezpochybnitelným faktem, že diamantový průmysl se stejně jako převážná většina oborů podnikání z mnoha důvodů musí soustředit primárně na byznys než na etické otázky. Tím,  že by je však zcela ignoroval a nereguloval neetické chování všech hráčů, vystavoval by celé odvětví velkému riziku odklonu koncových spotřebitelů. Jak se tedy postavit k těžbě, zpracování a obchodu s diamanty eticky správně?

Kimberleyský proces

Společnosti i jednotlivci se musí primárně ptát: Nenakupujeme diamanty nebo z nich vytvořené produkty, které byly ukradeny nebo se jejich těžba, zpracování či obchodování podílelo jakýmkoliv způsobem na porušování lidských práv? Kdo nám bude tuto informaci garantovat? Jakou dostanu záruku?

 Problematiku "krvavých diamantů" řeší tzv. Kimberleyský proces. Instituce založená v roce 2000, která sdružuje zástupce diamantového průmyslu, vlád a občanských iniciativ z 81 zemí světa a jejíž členové pokrývají 99,8 % produkce surových diamantů. Cílem bylo zamezit násilí kvůli diamantům po krvavých zkušenostech v Angole, Sieře Leone a v Demokratické republice Kongo. V roce 2002 byl vytvořen dokument tzv. Kimberley Process Certification Scheme (KPCS) s požadavky na kontrolu těžby a obchodu se surovými kameny. V roce 2003 participující země začaly tyto pravidla implementovat.

Společnost DIC v tomto ohledu ručí za všechny kameny, které drží v portfoliu. Surovina, kterou nakupujeme v Antverpách, zde prochází přes Diamond office, která poskytuje pod vládním dohledem Kimberleyský certifikát, a také do každého dokladu (faktury) píšeme ujištění, že se nejedná o konfliktní kameny, což je běžně vyžadovaná praxe. Zajímavostí je, že v tradičním prostředí se obchod podobá malému rituálu a je stvrzen stiskem ruky a slovy "mazal", což znamená hodně štěstí a vyjadřuje rodinnou atmosféru důvěry a čestnosti.

Etické chování napříč trhy a kontinenty

Nemá cenu zamlčovat fakt, že krátkodobý prospěch z nákupu “špinavých diamantů”, jako jsou například diamanty z Marange (konfliktní území s doly v Zimbabwe, kde došlo k velkým násilnostem na hornících), existuje. Bohužel na rozvíjejících trzích, kde neexistují ani etické ani legislativní překážky k jejich nákupu, jako je například indický trh, lze tuto surovinu koupit až s 25 % slevou. Z pohledu nákupčích v USA, kde diamanty z Marange legální nejsou, jsou obrazně řečeno “jedem” celého sektoru. Nejen kvůli svému neetickému původu, ale také ničí konkurenceschopnost poctivých hráčů. Následně po jejich vybroušení a zařazení mezi diamanty z legitimních zdrojů už musíme mluvit o velkém etickém problému. Následky na sebe nenechají dlouho čekat. Jakmile spotřebitelé zjistí, že “špinavé” kameny jsou v dodavatelském řetězci jakýmkoliv způsobem “očištěny”, padne vlna kritiky na celé odvětví, včetně nevinných společností.

Dle Martina Rapaporta zákazníci vyspělých zemí mohou bojkotovat nákup šperků, které budou ve spojení s ohrožováním lidských práv, což se následně přelije do poklesu u všech prodejců. Trendem ve společnosti je obecně zájem o etické problémy a bojkot neetických produktů. Zákazníci chtějí znát důkazy o nezávadnosti v celém dodavatelském řetězci. Mění se přistup zákazníků a sociální sítě tento trend ještě více akcelerují a dříve krátkodobou módu mění na dlouhodobou filosofii. Tyto změny v zákaznických preferencích a chování nemůže ignorovat ani konzervativní diamantový průmysl. V těchto souvislostech už se nejedná pouze o otázku etiky, ale o byznys. Je to svým způsobem otázka ekonomického přežití.