Předvolební rodinné inženýrství – systémové řešení v nedohlednu
Poté, co se napříč politickým spektrem en masse rezignuje na řešení důchodového systému a volí se řešení typu „přidat dvanáct set korun jednou za půlroku až rok“, dostává na frak i systémový přístup k rodinné politice. Po pastelkovném, porodném a úpravách odpočitatelných částí si totiž stát ve svém sociálně inženýrském velikášství zase jednou jde kupovat něco, co by měl i zdarma. Nebo jaký je přesně úmysl ministryně Marksové, když předkládá do vlády návrh, aby se sociální pojištění zaměstnanců odvíjelo od počtu dětí, které dotyčný vychovává? Ignorujíc to, že jsou lidé, které by děti mít chtěli a nemůžou, a to, že o zaměstnavatelích, kteří také mají děti, se návrh nezmiňuje, je tristní, že se bývalá ředitelka Gender Studies zřejmě domnívá, že snížení sazby o pár procentních bodů povede k růstu počtu narozených dětí. I při mzdě 40 tis., na kterou nedosáhnou čtyři pětiny českých zaměstnanců, a čtyřech dětech (kdy by dle návrhu měla být sazba sociálního pojištění nulová), je totiž měsíční úspora na pojistném 2600 Kč, což těžko někoho pohne k pořízení si čtveřice potomků… Je to stejné jako s porodným: ti, co děti chtějí, je mají i bez pomoci státu, a stát tak pouze kupuje něco, co by měl i zdarma. Že to je v zemi pandurů, Rathů a drahých zvlněných dálnic ještě akceptovatelné plýtvání není uspokojivá odpověď.
Ve vzduchu jsou cítit volby, takže se těžko hned tak dočkáme systémového řešení rodinné politiky, ale pokud by snad tato vláda dostala další šanci, tady jsou nápady pro rok 2018, kdy budou další volby daleko a kdy může převládnout systémovější přístup.
Zaprvé, na místě je výrazné zkrácení rodičovské dovolené výměnou za podporu flexibilnějších pracovních úvazků a zařízení předškolní péče: momentálně stojí rodičovská dovolená dobře přes 20 mld. ročně, další peníze unikají skrze ztrátu lidského kapitálu, se kterým česká dlouhá rodičovská dovolená souvisí. Zkuste si ale v Praze najít jesle pod 15 tisíc…
Zadruhé, je dobré navázat výplaty rodičovského příspěvku na rodinný příjem: dítě není nemoc a nahrazovat ušlý příjem matce v rodině se stotisícovým měsíčním příjmem je plýtvavé a snad i amorální.
Zatřetí, je nutno propojit rodinnou a důchodovou politiku ve formě státem
nařízené ekvivalentní obousměrné rodinné solidarity: tak, jako má dítě právo
užívat životní úroveň rodičů (§915 OZ), je nutno zařídit, aby rodiče měli
v důchodu právo přímo participovat na životní úrovni svých dětí. Vyhlídka
pravidelné adresné apanáže od svých dětí je dle mého efektivnější motivací k většímu
potomstvu než sociálně-inženýrské úplatky ve formě tříletých dovolených a
pastelkovného.
Martin Lobotka, hlavní analytik Conseq Investment Management a.s.
Poslední zprávy z rubriky Investice:
Přečtěte si také:
Prezentace
18.04.2024 Daňové přiznání lidem provětralo peněženky....
15.04.2024 Kam půjdou úrokové sazby? Aktuální přehled...
15.04.2024 Zabouchnuté dveře vyřeší zámečník od pojišťovny...
Okénko investora
Mgr. Timur Barotov, BHS
Petr Lajsek, Purple Trading
Miroslav Novák, AKCENTA
Spotřebitelská inflace v eurozóně odeznívá, pro služby to však úplně neplatí
Olívia Lacenová, Wonderinterest Trading Ltd.
Michal Brothánek, AVANT IS
Jiří Cimpel, Cimpel & Partneři
Ali Daylami, BITmarkets
Bitcoin stanovil nové historické maximum – Je už na nákup pozdě?
Jakub Petruška, Zlaťáky.cz