ČEZ – stále na šikmé ploše

Když jsme 2. listopadu loňského roku publikovali článek „ČEZ – příležitost… k poklesu“, kdy cena akcií ČEZ uzavírala obchodní den na pražské burze s cenou 490,50 Kč, zaznamenali jsme řadu nesouhlasných reakcí. Většina z nich logicky poukazovala na silný fundament, nízké zadlužení, přátelský vztah státu a firmy a především stabilní dividendovou politiku. Je přirozené, že lidé, kteří drží akcie největší české a významné evropské energetické společnosti, vykazují vysokou míru rezistence vůči tržním výkyvům. Přesto ale zůstáváme u tohoto titulu dál mírně negativní.

Hlavním a de facto jediným důvodem jsou velmi nízké ceny silové elektřiny ve středoevropském regionu. I přes nekvalitní informování o dění v druhém nejvýznamnějším zdroji společnosti – elektrárně Dukovany – považujeme v souladu s většinovým názorem za pravděpodobné, že výroba firmy po loňském poklesu vzroste. Pozitivně hodnotíme opatrnější zahraniční politiku, orientaci na vyvážený výrobní mix a úspěšný program úspor (přestože se tím pádem může negativně odrážet v kvalitě údržby klíčových zdrojů).  Zisky ČEZ z prodejů a také provozování distribučních sítí zůstávají stabilní. Ani to ale dle našeho názoru nevyváží pokles cen silové energie, který hodnotíme jako dlouhodobý trend než jen krátkodobý pokles. Dlouhodobé kontrakty sice zůstávají nad úrovní tržních cen a vzhledem k relativně levné výrobě v jaderných a pánevních hnědouhelných elektrárnách zisk stále ještě přinášejí, ten je však řádově nižší, než tomu bylo v minulosti.

Za současného vývoje ceny el. energie tedy považujeme za nejisté i udržení dividendové politiky společnosti. Prvním důvodem bude klesající zisk a druhým by mohl být růst české ekonomiky. Ten by totiž mohl začít snižovat tlak ministerstva financí na hledání dodatečných zdrojů státního rozpočtu. Případné snížení výplatního poměru, kdy při současné ekonomické výkonosti společnosti by pak zůstávaly prostředky nejen na opravy ale i investice přitom může mít vyšší dopad do ceny akcií ČEZ, než u dalších titulů pražské burzy.  V době silně dotovaných obnovitelných zdrojů to totiž vypadá, že se institucionální investoři spíše odvrací od sektoru klasické energetiky.

Zajímavou otázkou přitom je, proč se v poslední době řada českých investičních hráčů, včetně polostátního českého elektrárenského gigantu, zajímá o německá uhelná aktiva. Vysvětlením může být očekávané zpoždění německé Energiewende (obratu v energetice – přechod od fosilních a jaderných paliv na obnovitelné zdroje, jako větrná, vodní, solární, geotermální atd. a dále snížení spotřeby jejím hospodárným využíváním) a lze předpokládat, že německé vládě nezbude, než ve vysoké míře uplatnit kapacitní platby (platba za neodstavování elektráren, které poslouží v méně příznivých obdobích). V případě, že k tomu dojde, půjde o další politický zásah do přirozené cenotvorby elektřiny s negativním dopadem na její cenu.