Írán otevírá svoje brány; je to hrozba? Spíše příležitost

Historie sankcí proti Íránu sahá až ke konci 70. let 20. století, kdy Spojené Státy uvalily sankce proti této zemi za její jaderný program. Sankce byly několikrát upravovány jak ze strany USA, tak ze strany OSN. Šlo hlavně o zahrnutí některý klíčových odvětví jako ropný, petrochemický nebo plynový průmysl. Dále šlo třeba o zákaz poskytování služeb jako je hosting, internetové domény, doprava nebo přístup na bankovní a pojišťovací trh.

Po zhruba 35 letech se tak po klíčové zprávě mezinárodní agentury pro jadernou energii otevírá země, která byla v řadě faktorů ve velké izolaci. Nicméně po dohodě z Vídně nad dokumentem známým jako JCPOA se země, které jsou trvalými členy rady bezpečnosti OSN Čína, Francie, Rusko, Velká Británie, USA, Německo a pak také EU dohodly na odstranění sankcí při splnění podmínek Teheránem.

Klíčovým ujednáním byla eliminace obohaceného uranu, dále počet centrifug a také odstavení zařízení na výrobu těžké vody. Dalším bodem úmluvy je, že členové IAEA budou mít kdykoliv plný přístup do všech íránských jaderných zařízení po celé zemi. Navíc je v íránských zařízeních instalováno zařízení, které bude kontrolovat obohacování uranu resp. měřit na jaké hodnoty je obohacován. To vše musel Írán splnit pro to, aby padly sankce namířené proti této zemi.

Většina zemí se těší z nové éry íránských vztahů se západními zeměmi resp. se všemi zeměmi ve světě. Země se tak otevírá novým obchodním možnostem. A to je oč tu v řadě věcí běží. Proč?

Protože Írán je zemí velikostně srovnatelnou s územím Aljašky nebo dvou a půl násobku státu Texas, který patří k těm větším mezi americkými státy. Írán je 18. největší země na světě a má 2 440 km pobřeží s několika přístavy, které slouží jako obchodní uzly.

Íránská populace má 81 milionů lidí k červenci 2015, což je pro představu srovnatelné se sousedním Německem. Země se, co se týče lidnatosti, řadí na 17. místo na světě. Z toho jsou nejsilnější kohorty 25 - 54 let, která tvoří 46 % populace, když lidé ve věku 0 - 24 let tvoří dalších 40 % populace. Íránská populace není tedy tak stará jako ty evropské.

Íránské HDP počítáno PPP na hlavu se odhaduje na 17 400 USD pro rok 2014. Stejný ukazatel pro ČR ukazuje na HDP na hlavu stejnou metodou pro rok 2014 na 30 000 USD. Což řadí Írán asi tak na polovinu toho, co dokáže vyprodukovat ČR počítáno na hlavu. Obecně to řadí Írán na 96. příčku ve světě. To, co žene Írán vpřed je domácí poptávka až z poloviny, druhé nejsilnější jsou investice a pak export.

Z pohledu sektorového rozčlenění nejvíce přispívaly v roce 2014 k tvorbě HDP služby (53,1 %), pak průmysl a následně nejméně zemědělství. To je hodně podobné jako u ČR. Nicméně u Íránu je patrná nižší rozvinutost země, protože podíl zemědělství je trojnásobný proti ČR nebo dalším vyspělejším zemím.

Írán je poslední rozsáhlá nerozebraná země, která se právě otevřela světu a čeká na investice. Prezident Rouhání řekl, že v poslední době navštívilo zemi na 150 delegací různých společnosti z celkem 50 zemí světa, které by měly zájem buď vstoupit na íránský trh, nebo se na něj po letech vrátit.

Jeden z prvních obchodů předvedl třeba Airbus. Podařilo se mu podepsat kontrakt na 114 letadel své výroby. Kontrakt na druhé straně podepsalo ministerstvo pro dopravu a rozvoj.

Další společnost, která se vrací na íránský trh, je Daimler. Tomu se povedlo podepsat dohodu o společném záměru s íránskými společnostmi Khodro Diesel a Mammut Group. Jedná se o dohodu lokální produkce nákladních vozů značky Mercedes Benz a také vytvoření prodejní společnosti pro tyto vozy.

Daimler získá také podíl na společnosti Diesel Engine Manufacturing Co., což byl joint venture na výrobu motorů. První vozy Mercedes Benz by mohly sjet z výrobní linky již na konci tohoto roku.

Také o francouzském Alstomu je známo, že v zemi hledá možnosti jak participovat na rozvoji dopravních řešení v zemi. Jedná se zejména o stavbu dvou nových linek metra v Teheránu, dalších linek také v Mashhadu. Další projekt, o který se Alstom uchází, je elektrifikace železniční tratě právě mezi Teheránem a Mashhadem.

Francouzi se silně angažují také v letecké dopravě. Opět francouzská skupiny Bouygues and Aéroports de Paris je v jednáních s Íránem o stavbě největšího dopravního terminálu na mezinárodním letišti Imáma Khomeiniho v Teheránu.

Mezi zeměmi se zdá, že nejaktivnější bude Německo, Francie a Itálie. Ostatní však nezůstávají pozadu. Číňané chtějí vyrazit do Teheránu již příští týden. Britské a německé obchodní delegace pojedou do země pravděpodobně v květnu. Naopak Rouhání by se měl po dlouhých letech vypravit do Říma a Paříže.

Zdroj: CIA Factbook, The Guardian, FT, Bloomberg