Globální inflace: nekonečně nízký příběh

Ceny v roce 2016 neporostou navzdory ekonomickému oživení světového hospodářství. Globální inflační tlaky potlačí nízké ceny komodit a slabý růst mezd. Ke zkrocení růstu cen přispějí paradoxně také nízké úrokové sazby. Centrální bankéři se budou bát spíše deflačního vývoje než nekontrolovatelného zdražování zboží a služeb ve světové ekonomice. Proč tomu tak bude, rozebírá první výdání prestižního týdeníku The Economist v letošním roce.

Poprvé od finanční krize 2008 se analytici snaží hledat místo, odkud přijde příští velký impuls k nějaké větší krizi. Pro rok 2016 je zde mnoho kandidátů. Například čínská ekonomika, která vždy platila za jakousi protiváhu krizí v ekonomikách rozvinutých, je dnes předmětem mnoha obav. Ostatní rozvíjející se ekonomiky, jako například Brazílie, se již v hlubokých problémech nachází.

A přidává se ještě další riziko: finanční trhy již počítají s pokračující nízkou inflací, respektive „lowflací“. Například ceny amerických dluhopisů jsou nyní takové, že počítají s výnosem kolem 1,8 %, což anticipuje inflaci spotřebitelských výdajů kolem 1,3 %. Inflace spotřebitelských výdajů je ta, podle níž se orientuje Federální rezervní systém.

Desetileté dluhopisy v USA vynášejí jen 2,3 %, ve Velké Británii méně než 2 % a ve zbytku Evropy většinou pod jedním procentem. Cena trojské unce zlata, které je obvyklým štítem proti inflaci, poklesla na 1070 dolarů, tedy hluboko pod nejvyšší úrovně z roku 2011, kdy se zlato obchodovalo za 1900 dolarů. Nyní jsou trhy poněkud zmatené. Ekonomická oživení zesilují, situace na pracovních trzích se trochu zostřuje. Může být inflace ještě mírnější, než se pro tento rok očekává?

Inflace v rozvinutých zemích se momentálně nachází na velmi nízkých úrovních, což je ale způsobeno jen mimořádnými vlivy. V USA spotřebitelské výdaje meziročně v listopadu vzrostly jen o 0,4 %. Zde však ještě doznívá pokles cen energií, které nejvíce zlevnily na začátku roku 2015. Tento přechodný efekt brzy pomine.

Jádrová inflace v USA, která abstrahuje od cen potravin a energií, se již několik měsíců pohybuje stabilně kolem 1,3 %. I tato inflace však může být způsobena především poklesem cen ropy, která tak zlevňuje výrobu mnoha druhů spotřebního zboží. Podle analýzy Josepha Luptona z J.P. Morgan se jádrová inflace pohybuje celosvětově v průměru na hodnotě 2,3 %. Takové číslo zde nikdo neviděl posledních 15 let. Ve velkých rozvíjejících se ekonomikách, včetně Brazílie, Ruska či Turecka, se jádrová inflace pohybuje nad cílem tamních centrálních bank.

Z pohledu některých zemí je „lowflace“ již reliktem minulosti. Eurozóna se sice ještě vzpamatovává z dlouhé recese, ale hospodářské cykly jiných rozvinutých zemí pokročily již o něco dál. Dluhová hrozba, která nad některými zeměmi visela po celou dekádu, již tolik nehrozí. Pracovní trhy se také nacházejí v jiných situacích, než před několika lety, kdy deflace byla vážným problémem. Nezaměstnanost v USA klesla na 5 %, tedy úroveň, která je velmi blízká své přirozené míře. V Británii je bez práce 5,2 % lidí, v Německu 6,3 %. Jestliže trend nízkého růstu produktivity práce bude pokračovat, pak je velmi pravděpodobné, že pracovní trhy budou zdrojem akcelerace inflace.

Kupříkladu pokud HDP Spojených států poroste v tomto roce o 2,3 %, tedy nijak extrémně rychlým tepem, podle některých odhadů se nezaměstnanost přiblíží ke 4 procentům. V tu chvíli se začne nejspíše prosazovat efekt známé Phillipsovy křivky, kdy nízká nezaměstnanost vede k vyšší inflaci, alespoň v krátkém období.

Nicméně očekávání dluhopisových trhů ukazují, že období „lowflace“ bude pokračovat. Pro zatím hovoří fakt, že ceny ropy stále ještě nejspíše nenalezly své dno, stejně jako ceny jiných komodit. Cena barelu ropy klesla na 11leté minimum, až pod 36 dolarů těsně před Vánoci. Saudská Arábie se těžbu nijak omezit nechystá, a tak je možné, že ropa ještě zlevní.

Je také zajímavé, že vyšší inflaci můžeme najít v zemích, které jsou vývozci komodit a jejich měny utrpěly výrazné ztráty. Naopak v zemích, které komodity dovážejí, je inflace nízká. A navíc v zemích, které jsou rozvinuté a jejich pracovní trhy jsou velmi blízko plné zaměstnanosti, mzdy příliš rychle nerostou. To může být důsledek nízké očekávané inflace.

A tak se zřejmě bude opakovat situace z konce 90. let minulého století. Tehdy tvůrci hospodářské politiky v rozvinutých zemích udržovali úrokové sazby na nízkých úrovních, aby dokázali eliminovat dovoz nízké inflace ze zahraničí.

-usi-