Pokud padne Merkelová, padne i společná Evropa

Minulý týden jsem strávil ve společnosti členů strany Angely Merkelové. Křesťanští demokraté dnes vedou možná překvapivou diskusi o tom, zda jejich kancléřka dokáže ustát uprchlickou krizi. Podle některých z nich má jen týdny na to, aby se s ní vypořádala, a nic na tom nemění ani fakt, že ještě nedávno se Merkelová tyčila vysoko nad všemi ostatními politickými vůdci z Evropy. Ze dne na den se ale stalo nemyslitelné a nyní se hovoří o možnosti jejího odchodu. Podle některých hlasů je to dokonce ten nejpravděpodobnější scénář.

Objevují se samozřejmě i názory, že současná horečka opadne, ale problémy Merkelové minimálně ukazují, jak hluboké jsou tenze, které vlna uprchlíků ze Sýrie, Iráku, Afghánistánu a některých afrických zemí v Evropě vyvolala. Na jejím východě dochází k posílení etnických nacionalistů, kteří nikdy plně nevěřili v myšlenku liberální demokracie. Na západě zase získávají navrch naivní politici typu Marine Le Penové. V Německu se zase na demonstracích krajně pravicových stran hovoří o tom, jaká je škoda, že byly zrušeny koncentrační tábory. Pokud se Britové rozhodnou, že odejdou z EU, bude to kvůli vítězství emocí vyvolaných imigranty nad ekonomickými zájmy jejich země.

Merkelová vždy těžila z toho, že se jí dařilo najít rovnováhu mezi jednotlivými názory ve společnosti. A je také nutno říci, že se chovala bezohledně ke svým politickým soupeřům. Její přezdívka je „Mutti“ a dříve se jí dařilo přesvědčit své spoluobčany, že je ochrání před nepokoji a problémy, které se objevovaly za hranicemi Německa. Nemuseli se zajímat o nějaké detaily její politiky, stačilo věřit, že Merkelová bude pevná, ale také klidná ve svém postoji vůči Vladimiru Putinovi, při řešení krize v eurozóně, i při snahách o rozpočtovou rovnováhu samotného Německa. Po celé desetiletí se těšila vysoké důvěře doma a její přednosti fungovaly i v zahraničí. Na mezinárodních summitech předváděla svou schopnost dosahovat konsenzu. Prosazovala zájmy Německa, ne ovšem konfrontací, ale kompromisy.

Během uprchlické krize ale vidíme jinou Merkelovou. Jedná rychle, hovoří sama za sebe podle svého vlastního přesvědčení, neřídí se názory veřejnosti a průzkumy jejího mínění. Její rozhodnutí přijmout tisíce uprchlíků dává větší smysl, než si jsou její protivníci ochotni přiznat. Její kolegové z CDU to uznávají a je pravda, že zpočátku se postoje veřejnosti shodovaly s tím, co prosazovala Merkelová. Nyní se ale čeká, že do Německa letos dorazí více než jeden milion uprchlíků a toto obrovské číslo vše mění. Města a vesnice jsou kvůli uprchlíkům paralyzována a to může být pro Merkelovou rozhodující rána. V Německu totiž značně sílí pocit, že se jí celá věc vymkla z ruky.

Politici budou vždy sledovat průzkumy veřejného mínění a popularita CDU v poslední době prudce klesá. Žádná evidentní náhrada za Merkelovou neexistuje, nahradit by ji mohl současný ministr financí Wolfgang Schäuble. Ten je v poslední době podivně mlčenlivý. Problémy má ale většina středových stran po celé Evropě, protože jejich voliči mají pocit, že jim nezajistí potřebnou ochranu. Pozice Merkelové je ale klíčová v celém evropském kontextu. Je možné, že se jí věci skutečně vymkly z kontroly? Podle mého názoru je odpověď záporná, ale když politici propadnou panice, je možné vše. Pamatuji si, jak proběhla defenestrace Margaret Thatcherové a provedla ji její vlastní strana. I u ní se do poslední chvíle zdálo, že její pozice je nezviklatelná.

U Merkelové je toho v sázce mnohem víc, než tomu bylo u Thatcherové. Evropa se rozpadá, což je patrné na finanční krizi i kolapsu Schengenského prostoru. Středové strany nejsou schopny čelit útoku populistů. Merkelová byla v této bouři skálou jistoty, představovala autoritu, která vše udržovala v chodu. Bez ní se tříštění Evropy bude ještě více prohlubovat. Schäuble je proevropský stejně jako ona a v některých ohledech je ještě více oddán myšlence integrace. Odchod Merkelové by ale i přesto znamenal konec ideálu „evropského Německa“. A to by byl začátek konce.

Autorem je Philip Stephens.

Zdroj: FT