Zemanovy východní námluvy, část pátá: Tádžikistán

Tádžikistánská ekonomika je nejslabší ze všech zemí, kterým jsme se dosud věnovali. Téměř polovina pracovní síly pracuje v zemědělství. HDP na osobu dosahuje jen něco málo přes 2 tisíce dolarů a ještě v roce 2005 byla země příjemcem zahraniční pomoci ve výši 67 milionů dolarů.

Tádžikistán má 8,2 milionů obyvatel. Jeho hrubý domácí produkt v roce 2013 dosáhl 8,5 miliardy dolarů, v přepočtu na osobu však jen 2 200 dolarů. Tádžikistánská ekonomika je doposud velmi zaostalá, což je patrné hned z několika indikátorů. Napovídá tomu především struktura HDP, kdy téměř čtvrtina je tvořena zemědělstvím, necelých 23 % průmyslem a zbylých 52 % pak tvoří služby. Z hlediska sektorové struktury pracovní síly je tato bilance ještě horší. Téměř polovina zaměstnaných pracuje v zemědělství, pouhých 11 % v průmyslu a téměř 40 % ve službách.

Další známkou nerozvinutosti ekonomiky Tádžikistánu je podíl obyvatel, nacházejících se pod hranicí chudoby. Ještě v roce 1999 žilo v chudobě 96 % obyvatel, během dalších 10 let se tento podíl snížil na polovinu a v roce 2013 se podíl obyvatel, žijících pod hranicí chudoby odhadoval na 36 %. V neposlední řadě je třeba říci, že ještě v roce 2005 byl Tádžikistán příjemcem hospodářské pomoci, když obdržel od USA 67 milionů dolarů.

Tádžikistánská ekonomika je poměrně uzavřenou, především s ohledem na to, jak je ekonomikou malou. Export se na jeho HDP podílí jen ze 16 %. Tádžikistán vyváží především hliník, elektřinu, bavlnu, ovoce, rostlinný olej a textil. Téměř 41 % jeho exportu směřuje do Turecka, něco přes 10 % do Ruska, necelých 10 % do Íránu, dále pak do Afghánistánu (8,7 %), Číny (7,4 %), Kazachstánu (7,4 %) a Švýcarska (6,6 %).

Tádžikistánské importy jsou pak znatelně větší. Na HDP se podílí 44 procenty. Dováží se zejména ropné produkty, oxidy hliníku, stroje a zařízení a potraviny. Tádžikistán je dovozem zásoben nejvíce z Ruska (22 %), Kazachstánu (15,2 %), Číny (14,5 %), Litvy, Kyrgyzstánu, Turecka a Íránu (u všech podíl něco přes 4 %).

Vláda vyhlásila poměrně ambiciózní cíle do roku 2020, kdy chce zdvojnásobit velikost HDP, snížit podíl obyvatel pod hranicí chudoby na 20 % a zvětšit objem střední třídy. K dosažení těchto cílů však bude třeba změnit současnou růstovou strategii, která je založena zejména na zvyšování spotřeby, což není dlouhodobě udržitelné. Tádžikistánská ekonomika je víceméně tažena remitendami ze zahraničí a mzdami zaměstnanců ve státních podnicích, které jsou vyšší než mzdy v soukromém sektoru. Sektor služeb se sice zvětšuje, ale sektor malých průmyslových firem upadá.

Problematické podnikatelské prostředí v Tádžikistánu je hlavní příčinou, proč do země nemíří příliš velký objem zahraničních investic. Investice jako takové (domácí a zahraniční dohromady) dosahují od roku 2008 přibližně 15 % HDP, což je dramaticky pod průměrem, který je v tomto regionu obvyklý. Z těchto investic je přibližně 80 % investic veřejných (12 % HDP) a jen 20 % investic soukromých (3 % HDP). Největšími překážkami podle zkušeností domácích i zahraničních investorů jsou nedostatečná infrastruktura, částečné a nespolehlivé dodávky energie, slabá vláda zákona (především v otázce vlastnického práva), daňová politika a byrokracie.

Na druhé straně je Tádžikistán členem několika regionálních i světových hospodářských organizací. Je členem WTO, Mezinárodního měnového fondu, dále pak Eurasijské ekonomické unie (společně s Ruskem, Kazachstánem, Běloruskem, Arménii a Kyrgyzstánem) nebo Šanghajské ekonomické spolupráce (spolu s Čínou, Ruskem, Kazachstánem a Kyrgyzstánem). Jako výhodu lze také považovat příznivou demografickou strukturu, kdy více než polovina populace (55 %) je mladší 25 let.