Pět klíčových otázek - oslabení juanu, strategie SA, QECB, úspory

Investoři by si dnes měli podle našeho názoru klást pět významných otázek. První z nich zní: Použije Čína razantní oslabení kurzu renminbi (15 – 20 %) k podpoře své ekonomiky? Pokud by k tomu skutečně došlo, v zemích OECD bychom měli čekat prudké oslabení akciových trhů a pokles měnových kurzů v dalších rozvíjejících se ekonomikách.

Druhá otázka zní: Změní Saúdská Arábie svou strategii, omezí těžbu ropy ve snaze docílit vyšších cen ropy, zlepšit své fiskální příjmy a snížit rozpočtové deficity? Kdyby k takovému vývoji došlo, rostoucí ceny ropy by vedly k vyšším dlouhodobým sazbám, nižším cenám akcií a k posílení eura.

Třetí otázka se týká monetární politiky v eurozóně: Zvýší ECB rozsah a dobu trvání programu kvantitativního uvolňování? Pokud by zde byla odpověď kladná, v eurozóně by sazby zůstaly dlouhodobě nízko a euro by bylo vůči dolaru slabší.

Čtvrtá otázka zní: Bude růst v eurozóně v roce 2016 skutečně vyšší než v roce 2015 tak, jak očekává celá řada ekonomů? Jestliže se tato očekávání nenaplní, ceny akcií na evropských trzích projdou korekcí, dojde k rozšíření rizikových spreadů a k poklesu dlouhodobých sazeb. Euro by v takovém případě mělo být slabší.

Pátá otázka se týká vývoje na globálním trhu úspor: Bude i nadále přetrvávat stav, kdy úspory soukromého sektoru převyšují investice? Tato oblast je velmi důležitá, protože převis úspor nad investicemi tlačí dolů sazby a následně má významný dopad na ceny investičních aktiv. Nadbytečné investice totiž tečou právě na trhy dluhopisové, akciové i realitní a tím tlačí ceny nahoru.

Podle našeho názoru je odpověď na první otázku negativní. Čína razantní oslabování měnového kurzu používat nebude, protože taková strategie by zpochybnila hlavní cíle její současné ekonomické politiky. Mezi ně patří zejména zvýšení podílu spotřeby na HDP, modernizace výrobního sektoru a jeho posun směrem k výrobě zboží s vyšší přidanou hodnotou. Čína by také byla vnímána jako faktor, který destabilizuje globální ekonomiku a tomu se tato země chce vyhnout.

Ohledně druhé otázky se domníváme, že pokud by se Saúdská Arábie chovala racionálně, odpověď by zněla kladně. Situace je totiž taková, že těžba ropy v USA neklesá ani přesto, že její ceny spadly až k 45 dolarům za barel. Zároveň se však zdá, že Saúdská Arábie se zatím svých předchozích plánů nevzdala.

Odpověď na třetí otázku je podle našeho názoru kladná. Pokud se ceny ropy nezvednou dříve, než se nyní očekává (viz předchozí bod), inflace v eurozóně se bude příští rok pravděpodobně pohybovat kolem 1 %. Bude tedy růst podobným tempem jako jednotkové náklady práce a toto tempo se bude pohybovat hluboko pod inflačním cílem ve výši 2 %.

Co se týče tempa růstu evropské ekonomiky, problém spočívá v tom, že v roce 2015 je růst tažen hlavně poklesem cen ropy. Ten podle našich odhadů přidal k tempu růstu 0,7 procentního bodu. K tomu se přidává efekt slabšího eura (ten přidal 0,5 procentního bodu). Pokud se tedy ceny ropy a kurz eura nebudou nadále měnit, v roce 2016 se už tyto dva faktory nebudou výrazněji projevovat. Kdyby se tedy mělo tempo růstu zvýšit, musely by se zvýšit investice. K tomu ale nyní dochází pouze ve Španělsku. Musíme také sledovat vývoj v oblasti imigrace. Pokud jsou uprchlíci kvalifikovaní, mohlo by v Evropě díky nim dojít k pozitivnímu nabídkovému šoku. K tomu by se přidal pozitivní poptávkový šok ve formě vyšší spotřeby, vyšších investic do bydlení a podobně.

Odpověď na poslední otázku je podle nás kladná. Globální úspory soukromého sektoru totiž nadále rostou, a to vlivem stárnutí populace. Investice naopak rostou, což je odrazem snah o snížení dluhů a vyšší nejistoty. K tomu se do klesajících investic promítá i pokles váhy, kterou má v globální ekonomice průmysl a růst významu služeb.

Zdroj: Natixis