Průmyslový „decoupling“? Nerozlučná dvojice se rozděluje

Dřív nerozlučná dvojice se v posledním roce rozdělila. Zatímco český průmysl vzrostl v červenci oproti minulému roku o více než 7%, jeho německý protějšek se potácí těsně nad nulou. „Škytání“ německé průmyslové strojovny je - vzhledem k meziročně výrazně slabšímu euru, stimulu v podobě levné ropy a extra uvolněné měnové politice ECB - o to větším zklamáním.  Odpoutává se ČR od Německa? A máme zde jasný důkaz, že intervence ČNB zabraly?

Intervence si zásluhy nárokovat nemůžou. Je pravděpodobné, že koruna by bez zásahu ČNB nyní byla kolem 25,50, což by (teoreticky) bylo negativem pro exportně orientovaný průmysl.  

Hypotézu, že za momentálním českým růstovým předstihem je slabá měna, však nabourává skutečnost, že zpracovatelský průmysl od října 2013 vzrostl v korunové ČR stejným tempem jako na eurovém Slovensku (o cca. 9%); maďarský za stejné období přidal 14%, polský 7%. 

Že ani vnější poptávka za rozdíl v průmyslové dynamice nemůže, potvrzují pak exportní data – německý export vzrostl ve 2. čtvrtletí o 6,6% meziročně, český o 6,9%. To samozřejmě nepřekvapuje vzhledem k tomu, že země regionu v podstatné míře fungují jako dodavatelé meziprodukce pro Německo a to je tak je časově (vzhledem k pozici ve výrobním řetězci) v případě zpomalení světového obchodu „první na ráně“. Vnější slabost se však dřív nebo později nutně projeví v „subdodavatelských“ zemích.

Skutečným důvodem letošní růstové diference je domácí poptávka, především pak ta firemní. U poptávky domácností byl rozdíl v tempu růstu mezi Německem a ČR ve druhém čtvrtletí „jen“ 1 p.b. (2,1% vs. 3,1%), u hrubé tvorby fixního kapitálu však až 4 p.b. ( 1,8%  vs. 5,9%). Investice v ČR totiž ožily dílem kvůli poptávce domácností, mnohem podstatněji však díky prostředkům z EU. Příliv evropských peněz meziročně stoupl o 52 mld. korun (!), což se ve druhém čtvrtletí projevilo kromě lepšího výsledku rozpočtu také v historicky nejrychlejším tempu růstu infrastrukturních investic v moderní české historii. Toto „investiční vzedmutí“ se pak nutně projevuje jak v poptávce po domácí produkci strojů / vozidel (ergo v průmyslové produkci), tak v poptávce po produkci zahraniční (proto je meziročně bilance zahraničního obchodu se stroji a vozidly horší o více než 10 mld.). Podobnou situaci (rovněž díky EU) jsme ostatně zažili minulý rok v Maďarsku.

Žádný decoupling („odpojení“) se tak nekoná, český průmysl se „jen“ veze na vlně evropských peněz, která však postupně opadne. Již koncem letošního a začátkem příštího roku uvidíme zpomalení růstu zpracovatelského průmyslu pod 5% r/r – efekt přílivu eur z EU se vyčerpá a na průmysl dolehne slabší vnější poptávka, kterou již nyní pociťuje samotné Německo. Žádná katastrofa, ale opakování letošního roku nečekejme.
           
Martin Lobotka