Demagogické mlžení vnitra kolem internetu

Ministerstvo vnitra potají připravilo plán na převzetí kontroly nad 14 miliardami korun určených na podporu investic do výstavby přístupových sítí k pokrytí České republiky vysokorychlostním internetem. 
Hodlá regulovat, dohlížet, řídit to i ono. Vrací nás tak před rok 1998, který byl rozhodující pro liberalizaci telekomunikačního trhu. V reakci na kritický postoj ICT Unie sdružující sedm desítek významných podniků a institucí působících v našem oboru, nás pak vrací ještě dál do minulosti. Demagogickým prohlášením, že (parafrázuji) „soukromým operátorům jde o zisk, zatímco ministerstvu vnitra jde o zájmy občanů,“ nás vrací až před listopad 1989. Jde o větu jako vystřiženou z učebnice politické ekonomie socialismu: „zákonem kapitalismu je maximalizace zisku, zákonem socialismu je maximální uspokojování potřeb obyvatelstva“.

Jak to dopadlo, všichni víme: maximální uspokojování potřeb obyvatelstva přineslo nekonečné fronty na všechno, ovocem počínaje a telefonem konče. Na telefonní připojení v těch časech u nás marně čekaly tři milióny lidí…

Žijeme a pracujeme v prostředí ekonomiky volného trhu. Tedy alespoň chci ještě pořád věřit, že tomu tak skoro šestadvacet let po listopadové revoluci opravdu je. Podnikatelé v oblasti ICT v uplynulém čtvrtstoletí investovali v ČR miliardy korun. Udělali to proto, že v této zemi viděli potenciál rozvoje trhu a podnikání. Obchodní společnosti existují proto, aby generovaly zisk a mimochodem také podporovaly národní ekonomiku zaměstnáváním lidí a placením daní. Je to snad špatně?
Ministerstvo vnitra svůj postoj vysvětluje tím, že mu jde, na rozdíl od ziskuchtivých operátorů, především o hospodárnost, komfort občanů a kybernetickou bezpečnost státu. Z hlediska bezpečnosti ČR je prý naprosto
nutné, aby stát měl na budování vysokorychlostního internetu zásadní vliv.
Tento nešťastný výrok staví soukromé podnikání do přímého protikladu s hospodárností a zájmem spotřebitelů. Zájmy podnikatelů (mimochodem rovněž občanů) staví proti zájmům občanů a státu.
Rozsáhlá privatizace státních podniků byla až dosud prováděna z toho důvodu, že stát je v soutěži s privátní sférou horším podnikatelem. Tvrzení, že je nutné, aby stát měl zásadní vliv na budování vysokorychlostního internetu z důvodu bezpečnosti ČR, by mohlo být úsměvné, kdyby ovšem nezaznělo v oficiálním stanovisku ministerstva vnitra. V této oficiální rovině je vážným varováním celé společnosti.
V prohlášení ministerstva vnitra se dále tvrdí, „že ekonomické zájmy některých členů ICT Unie se neshodují s transparentním veřejným zájmem, který prosazuje stát.“ Vzápětí se snaží vyvolat dojem, že tento „transparentní zájem“ je naopak sdílen malými operátory, kteří do rozvoje přístupových sítí investují více než velcí operátoři. Autorům článku uniklo, že výzvu proti plánům ministerstva vnitra podepsaly všechny profesní asociace firem elektronických komunikací, tedy, že nejde pouze o ekonomické zájmy velkých operátorů ale všech operátorů, jakkoliv to jsou přirození konkurenti.
V tuto chvíli není podstatné, kdo investuje méně a kdo více, v tuto chvíli jde o to, že stát, jmenovitě ministerstvo průmyslu a obchodu a v poslední době i ministerstvo vnitra neplní to, co je veřejnou službou, neidentifikuje skutečné problémy, které brzdí výstavbu sítí nových generací, neodstraňuje legislativní překážky, přesto, že to má již dva roky uloženo směrnicí Evropského parlamentu a Evropské rady o opatřeních ke snížení nákladů na zavádění vysokorychlostních sítí elektronických komunikací. Namísto toho, aby byl veřejný zájem příslušnými ministerstvy plněn odpovídajícím a nezastupitelným způsobem, aby bylo soukromým podnikatelům umožněno stavět sítě levněji, nabourává se stát do oblasti soukromého podnikání s tvrzením, že to zvládne lépe.
Argumentace, že stát tak činí, protože musí eliminovat rizika spojená s přesunem vlastnictví infrastruktury do zemí, které mohou znamenat potenciální bezpečnostní riziko, vyjadřuje pouze bezradnost a nekompetentnost autorů ministerské argumentace. Každý stát čelí rizikům vyplývajícím z vlastnictví a každý stát má k tomu řadu nástrojů, legislativních a koneckonců i zpravodajských.
Na závěr je třeba uvést na pravou míru tvrzení, že ministerstvo vnitra nemá žádné ambice poskytovat veřejné služby a konkurovat stávajícím operátorům. Návrh na založení Národní agentury pro komunikační a informační technologie České republiky, s. p., což je oficiální název národního koordinátora, který mají asociace elektronických komunikací k dispozici a k němuž jednotně vyjádřili ostré odmítavé stanovisko, v předkládací zprávě uvádí, že státní podnik se bude angažovat ve výstavbě sítí nové generace sloužících k poskytování služeb vysokorychlostního internetu koncovým uživatelům.
Nedejme se oklamat demagogií ministerstva vnitra. Usilujme o návrat do situace, kdy vládní místa akceptovala podnikatele z oboru ICT jako partnery pro odbornou diskusi a smysluplné nakládání s finančními prostředky určenými na rozvoj sítí a služeb.
Svatoslav Novák
Autor je prezidentem ICT Unie