Pimco: Příliš spoříme, málo investujeme, sazby moc neporostou

Už před deseti lety hovořil Ben Bernanke o nadbytku úspor ve světové ekonomice. Jde o situaci, kdy zamýšlené úspory převyšují plánované investice, což vede k poklesu přirozené úrokové míry. Důvodů pro takový stav bývá uváděna celá řada, já mezi ty hlavní řadím následující: Historie – dlouhodobé důsledky finanční krize. Demografický vývoj – žijeme déle, ale nemusíme déle pracovat. Příjmová nerovnost – bohatí spoří více než chudí. Technologie – kapitál je levnější a není ho potřeba tolik. K tomu se přidává utahování opasků na rozvíjejících se trzích, které vyvolává tok kapitálu zpět na vyspělé trhy.

Je možné nějak kvantifikovat, jak se jednotlivé faktory skutečně projevují? Pravda je bohužel taková, že je to velmi složité. Přirozená úroková míra není přímo pozorovatelná a to samé platí o zamýšlených úsporách a investicích. Data ukážou jen skutečný vývoj, tedy i dosaženou velikost investic a úspor. Ty se musí vždy rovnat, vyjma možnosti, že by kapitál proudil na Mars. Ekonomové z Bank of England se přesto pokusili určit, které faktory jsou nejvýznamnější.

Od osmdesátých let klesly dlouhodobé reálné sazby ve světové ekonomice asi o 450 bazických bodů a podle BoE mají dlouhodobé trendy týkající se úspor a investic na svědomí přibližně dvě třetiny tohoto pohybu. Zbytek je odrazem nižšího trendového růstu a zbylých 50 bazických bodů zůstává nevysvětleno. Studie hovoří konkrétně o tom, že největší význam má rostoucí touha spořit a ta je zase z největší části funkcí demografického vývoje. K tomu se přidávají nižší veřejné investice a nižší ceny kapitálového zboží. Celkově tedy BoE potvrzuje, že pokles sazeb je klíčovým způsobem ovlivněn globálním nadbytkem úspor.

Podle mého názoru je pak pravděpodobné, že tento nadbytek bude časem ještě růst namísto toho, aby se zmenšoval. Důvody jsou následující: Demografický vývoj ve vyspělých zemích bude dál zvyšovat zamýšlené úspory, protože lidé se budou snažit hromadit majetek, aby byli zajištěni na delší období, kdy už nebudou pracovat. Možná to dojde až do bodu, kdy budou naše časové preference negativní. Jednoduše řečeno by to znamenalo, že si budeme budoucí spotřeby cenit více než spotřeby současné. Některým ekonomům to může znít jako rouhání, ale o této možnosti se už intenzivně diskutuje.

Druhým důvodem je pravděpodobný vývoj na rozvíjejících se trzích. I Ben Bernanke před deseti lety zmiňoval rostoucí přebytky běžných účtů těchto zemí. Nyní k tomuto faktoru ale můžeme přidat i rostoucí přebytky eurozóny a zejména Německa. Bernanke tvrdil, že pokud v Číně dojde k přechodu k ekonomice tažené domácí poptávkou a zvýší se růst eurozóny, přebytek úspor v globální ekonomice se postupně sníží. Ukazuje se však, že rozvíjející se ekonomiky trpí stále se prohlubujícími problémy a je tak pravděpodobné, že v dohledné době budou ke globálním úsporám ještě přidávat. Cyklické síly mohou nyní způsobit růst sazeb. Popsaný nadbytek úspor ale vytvoří hranici tomu, kam až sazby porostou.

Autorem je Joachim Fels.

Zdroj: Pimco