Hazard: Z extrému do extrému, z ekonomického hlediska všechno špatně

Po létech politické nečinnosti, nezájmu a benevolence vůči hazardu střídá v české kotlině, a zejména pak na obecní úrovni, tento přístup k jednomu z odvětví zábavního průmyslu druhý extrém – politika absolutních zákazů a prohibice. 

Nemám za to, že by hazard neměl být regulován vůbec, ale že regulace by měla být promyšlená, předvídatelná, konzistentní a neměla by páchat více škody, než kdybychom ponechali trh bez ní. V neposlední řadě by pak měla být široce prodiskutovaná, a to i se samotnými podnikateli v hazardním odvětví. Ti jsou dnes jako partneři v ,,diskusi“ o nich samotných prakticky absolutně ignorování na úkor všemožných aktivistů nereprezentujících často ani tak vznešené humanitární celospolečenské zájmy dobra, jako spíše své utilitární zájmy, potažmo zájmy osob a odvětví (např. internetového neregulovatelného hazardu), které je financují a v jejich boji s hazardem v kamenných hernách podporují (ctihodný čtenář nechť si doplní osoby a společnosti dle svého vlastního vkusu a sympatií).

Taková strategie by byla zcela jistě lepší než současný pohyb z jednoho extrému do druhého, který, mimo jiného, zvyšuje riziko soudních sporů a arbitráží. Že nejde o plané řeči, jak se nám snaží namluvit protihazardní aktivisté, svědčí případ soudního sporu v Maďarsku, v němž dal Evropský soudní dvůr zapravdu podnikatelům v hazardním průmyslu a proces nepředvídatelného zakazování provozu heren označil za diskriminační a omezující svobodné podnikaní a nakládání se soukromým majetkem.

Že absolutní zákazy vedou jen k nárůstu černých, a tedy nekontrolovaných, heren vidíme ostatně na příkladu prohibice v Brně, kde snaha vymýtit hazard selhala a černý nelegální trh s hraním expandoval, podobně jako v jiných městech či jejich částech, kde se pokoušeli jít stejnou cestou. Proto se například Praha 12 po neblahé zkušenosti se zákazem, jež nic nevyřešil a jímž kasa městské části přišla o poměrně nezanedbatelný zdroj svých příjmů, rozhodla pro alespoň částečný návrat legálního regulovaného hazardu do svého obvodu. Těžko říci, jakým směrem se bude dále ubírat strategie hlavního města Prahy pod vedením hnutí ANO. To, po všech ,,úspěších“, které za dobu svého působení ve vedení města dosáhlo (jen namátkou připomeňme: vyřešení problémů s Open Card, zprovozněný tunel Blanka, který ulehčil rušné dopravě v centru atd.), naznalo, že je čas vyřešit poslední problém, který město trápí – hazardní herny. Ačkoli těch během posledních let rapidně ubylo (mezi lety 2007 a 2013 o 77 %), vedení města to stále nestačí. Chystá se na likvidaci i zbývajících provozoven, aniž by jakkoli realisticky zohlednilo situaci z míst, kde již mají s prohibicí své (neblahé) zkušenosti.

Strategie primátorky se v hlavním městě měnila několikrát. Nejdříve chtěla zavést prohibici, následně navrhovala ponechat seznam 180 adres heren a kasin, později přešla k monopolu pro luxusní kasina ve čtyřhvězdičkových hotelích a poté se vrátila opět k plošné prohibici. Ať už mluvíme o zákazu nebo monopolu, obojí je z ekonomického hlediska špatně. Nutno doplnit, že hazardní sektor se mezi tím prostřednictvím Hospodářské komory v Praze uchýlil k tzv. inventarizaci, tedy ke sběru údajů o provozovnách s cílem, aby politici dostali podklad pro racionální a transparentní regulaci provozování sázkových her v metropoli. Což by asi mohlo pomoci problém vyřešit.

Výsledkem ,,boje proti hazardu“ v Čechách je však bohužel v daný okamžik směsice různých a nepřehledných přístupů. Příkladem budiž tři různé postoje spojené s politiky hnutí ANO v Brně, Praze a na ministerstvu financí. Hnutí je ve svém postupu v rozporu nejen mezi jednotlivými městy, které vede, ale i ve vztahu obcí a národní úrovně, kde se prostřednictvím ministerstva financí snaží zvýšit daně odvětví, které mají v plánu obce naopak zakázat a zrušit. A důsledky všech těchto ,,politik“? Těmi je jen implicitní podpora internetových sázek, vznik nelegálního a nekontrolovatelného černého trhu a ztráty příjmů do rozpočtu státu a měst.

Filip Šebesta, ekonom