Internet věcí klepe na dveře, v bezpečnosti ale kulhá na obě nohy

O internetu věcí se mluví v souvislosti s automobily, domy a domácnostmi nebo chytrou nositelnou elektronikou. A také v souvislosti se zabezpečením soukromí uživatelů. 

Myšlenka internetu věcí vypadá velmi lákavě: auta se mezi sebou domluví na nejlepší trase a vyhnou se dopravním zácpám i kolizím, v domě se zatopí a napustí horká vana, než přijedeme z práce a lednička si po internetu objedná jídlo podle seznamu, na kterém se předtím domluvila s fitness náramkem svého majitele. Ten totiž kontroluje nejen hmotnost svého nositele, ale také jeho tukové zásoby, hladinu cukru v krvi nebo třeba vzdálenost, kterou za celý den ušel. Nejedná se přitom o žádné sci-fi, ale velmi blízkou budoucnost, jelikož většina potřebných technologií je již běžně dostupná. Co ale zcela dořešeno není, je zabezpečení a zpracování získaných dat a rovněž i vzájemná komunikace a ovládání zařízení internetu věcí.

Soukromí a bezpečí

Čím větší množství zařízení bude připojeno k internetu, tím zásadnější problémy v oblasti bezpečnosti a zpracování dat bude nutné řešit. „Před masivním vstupem internetu věcí do našeho každodenního života se musíme vypořádat se dvěma pohledy na bezpečnost. Tím prvním je napadnutelnost zařízení připojených k internetu věcí, druhým pak zabezpečení dat, která budou tato zařízení generovat,“ vysvětluje Lenka Uzun ze společnosti Servodata. Zabezpečení zařízení internetu věcí má zcela klíčový význam především tam, kde jde o zdraví jejich uživatelů, zatímco ochrana dat přímo souvisí se soukromím a důvěrou v inteligentní systémy. Pokud se například útočníci zaměří na konkrétní typ inteligentních termostatů připojených k internetu a prolomí jejich ochranu, mohou obyvatelům domů způsobit nepříjemnosti. Když by byl ovšem útok veden na systémy, kterými budou vybavena osobní auta, může jít o život.

Inteligence systémů internetu věcí vychází z velkého množství dat, která se jim podaří o svém uživateli nasbírat. Na základě jejich analýzy se naučí zvykům obyvatel domu, budou vědět, jak dlouho jim trvá cesta z práce nebo jak silnou pijí v určitou denní dobu kávu. Pokud přidáme ještě údaje zjištěné nositelnou elektronikou, získáme velmi přesný obraz denního rytmu uživatelů zařízení internetu věcí, který bude obsahovat i detailní informace o jejich kondici či zdravotním stavu. Jen málokdo přitom stojí o to, aby tyto informace získali a využívali obchodníci nebo reklamní společnosti. V internetu věcí je tedy třeba počítat s několika vrstvami zabezpečení velmi komplikované infastruktury, tvořené nejen hardwarovými zařízeními, ale z podstatné části především službami, které budou využívat získaná data pro zvýšení komfortu našeho života.

Technologie jsou (téměř) připraveny

Zařízení internetu věcí nemusí mít nutně podobu ledničky nebo kávovaru. Již dnes existují mikropočítače Intel Edison o velikosti poštovní známky nebo miniaturní čipy Cisco vybavené Wi-Fi s cenou pod jeden dolar, tedy zařízení vyvinutá speciálně pro internet věcí. Dále může jít o miniaturní senzory snímající teplotu, zjišťující přítomnost lidí, měřící hmotnost, vzdálenost, koncentraci určitých látek a mnoho dalšího. Na základě dat, která senzory v obrovském množství produkují, lze spouštět konkrétní procesy a služby. Komunikace mezi senzory a inteligentními zařízeními (takzvaná M2M – Machine to Machine komunikace) má podle společnosti Cisco v roce 2018 představovat až 9,5 exabajtu přenesených dat, což má být asi pětina veškerého internetového provozu po celém světě.

K dispozici již jsou senzory i celé mikropočítače pro internet věcí, které lze využívat samostatně nebo v různých systémech s vlastní inteligencí. Zatím ovšem není úplně jasné, jakým způsobem se budou zařízení internetu věcí ovládat. V současné době se jako univerzální ovladač nabízí smartphone, do budoucna by tuto funkci mohly zastat chytré hodinky. Ovladač přístrojů zapojených v internetu věcí musí splňovat vysoké požadavky na zabezpečení komunikace a autentizace při přístupu k ovládaným zařízením. Vyvstává tedy otázka, jakým způsobem zabezpečit samotný „dálkový ovladač“, tedy například zmíněný smartphone. V současnosti používaná ochrana v podobě hesel se ukazuje jako překonaná, jelikož si uživatelé volí nejčastěji snadno zapamatovatelná (a tedy i prolomitelná) hesla, která navíc používají u většího množství služeb. Jedno heslo tak útočníkovi otevře dveře do několika různých systémů.

„V budoucnu bude ve spojení s internetem věcí pravděpodobně šířeji využívána biometrie lidského těla, což zbaví uživatele starostí s hesly k ovládacímu rozhraní jejich ledniček, kávovarů či zubních kartáčků,“ uzavírá Lenka Uzun.

-of-