Biliony mohou mít opačný efekt, než jaký tiskaři z centrálních bank zamýšleli
Flash crash v květnu 2010 (a mnoho dalších v letech následujících) nebo výprodeje na mladých trzích na jaře 2013 v reakci na spekulace o ukončení podpory ekonomiky ze strany Fedu ilustrují jednu důležitou věc: Když vypukne panika a na jedné straně trhu (v těchto případech prodejní) vznikne výrazný přetlak, likvidita vysychá. Centrální banky, které v uplynulých letech právě v zájmu likvidity nalily na trh obrovské peníze, by na to měly pamatovat. Tlak na jedné straně totiž nevzniká jen kvůli panice.
Investoři se v posledních letech mnohokrát přiklonili spíše na jednu stranu, ke "štěstí" centrálních bank na tu nákupní. I proto rostly ceny akcií a dluhopisů. Stále větší množství traderů i dlouhodobějších hráčů vstupovalo do těch samých obchodů, kupovali a prodávali často podobná aktiva. Ano, na druhé straně vždy byl někdo ochotný nakupovat, například právě centrální banky.
Stádové chování vedlo ke vzniku mnoha silných trendů. Americké, japonské i evropské akcie převážně posilovaly, stejně tak státní dluhopisy. To vše při většinou celkem nízké volatilitě, a že se přitom pomyslné houpačce bylo od čeho odrážet. Podobně kontinuální trendy, jako je ten na americkém akciovém trhu, jsou přitom náchylné na to reagovat i na menší zakolísání dalšími výprodeji.
Likvidita roste, likvidita klesá
Likvidita vyjadřuje možnost investora vstoupit nebo vystoupit z pozice bez zádrhelů, to znamená takřka okamžitě a za cenu, která aktuálně je na trhu. To je zajišťováno dostatkem kupujících a prodejců na trhu. V uplynulých letech se o nadbytku likvidity na trhu hodně napsalo a mnozí investoři na ní dokázali výborně vydělávat. Ekonomické fundamenty šly stranou.
Kde je ale ta bohatá likvidita, když se trhy vyvíjejí stále stejným směrem a investoři jsou nastoupeni v jednom šiku s podobnou investiční myšlenkou? Mají tito investoři vůbec jinou šanci, než se dále držet ostatních?
Nepochybně mají, ale nemusí se dostat na všechny a za "přiměřenou" cenu. A to je řeč stále o investorech z masa a kostí, většinu likvidity přitom zajišťují vysokofrekvenční obchodníci (HFT), kteří vesele vydělávají na propojování nákupních a prodejních příkazů svých "živých" konkurentů.
Ukončování programů kvantitativního uvolňování se po zkušenostech z USA nezdá být velkým problémem. Rizika se ale mohou skrývat v další práci s bilancemi centrálních bank, které jsou plné především dluhopisů a realitních cenných papírů.
Gross: Tyto faktory mohou spustit run nejen na banky
Známý investor Bill Gross z Janus Capital ve svém měsíčním výhledu vyjmenovává možné katalyzátory útoku na banky, ale ne (pouze) na ty klasické, ale i na podílové fondy, ETF, hedgeové fondy a další typy správců peněz. Ty všechny Gross zahrnuje do šedé bankovní zóny. Tito správci aktiv přitom, pokud jde o likviditu, nemusejí plnit v podstatě žádné požadavky na kapitál, standardní banky musejí držet alespoň část uložených peněz ve formě, která umožňuje rychlou likviditu.
Poslední zprávy z rubriky Makroekonomika:
Přečtěte si také:
Prezentace
18.04.2024 Daňové přiznání lidem provětralo peněženky....
15.04.2024 Kam půjdou úrokové sazby? Aktuální přehled...
15.04.2024 Zabouchnuté dveře vyřeší zámečník od pojišťovny...
Okénko investora
Mgr. Timur Barotov, BHS
Petr Lajsek, Purple Trading
Miroslav Novák, AKCENTA
Spotřebitelská inflace v eurozóně odeznívá, pro služby to však úplně neplatí
Olívia Lacenová, Wonderinterest Trading Ltd.
Michal Brothánek, AVANT IS
Jiří Cimpel, Cimpel & Partneři
Ali Daylami, BITmarkets
Bitcoin stanovil nové historické maximum – Je už na nákup pozdě?
Jakub Petruška, Zlaťáky.cz