5 důvodů, proč by FED neměl zvyšovat letos sazby

Právě skončené zasedání FEDu bylo sice trochu upozaděno probíhajícím řeckým dramatem, nezajímavé ale nebylo. Kromě přehodnocení tržních očekávání ohledně data prvního utažení měnové politiky (Goldman Sachs např. první utažení nyní vidí až v prosinci) přineslo také větší opatrnost samotného FEDu – na rozdíl od tří členů, kteří v březnu čekali, že sazby na konci roku 2015 budou maximálně o 0,25 p.b. nad stávající úrovní, je nyní takových lidí již sedm.

Tento vývoj je nejen v souladu s mým očekáváním ze začátku tohoto roku, ale pokládám jej ze strany FEDu i za postup „správný“. Zde je pět důvodů, proč bych na místě FOMC letos sazby nezvýšil.

1. Trh práce je stále proti-inflační. Ačkoliv se z oficiální míry nezaměstnanosti (5,4 %) či z dalších ukazatelů, např. míra dobrovolných odchodů ze zaměstnání, může zdát, že nekontrolované utržení mezd a tedy inflace je otázka měsíců, bližší pohled na trh práce odhalí, že tomu tak není. Jak indikuje mimo jiné stále nízká míra (62,8 %) participace na trhu práce či vysoký počet lidí pracujících nedobrovolně na částečný úvazek, na trhu práce stále existuje vysoká míra skryté nezaměstnanosti. To tlumí a bude tlumit tlak na růst mezd.

2. Vztah nezaměstnanosti a inflace, vyjádřený tzv. Philipsovou křivkou, se v USA nevyznačuje žádnou velkou stabilitou. Jsou období, kdy tento vztah platí (např. druhá polovina 80.let, 2002-2007) a období, kdy tomu tak není (např. 90.léta, 2007-2015). Jaké období nás v dalších letech čeká, není jasné, ale např. v protiinflačním globálním prostředí nebo v silném dolaru, který kromě přímého tlaku na importní ceny má tendenci přesměrovávat část domácí poptávky do zahraničí (tj., případná nadměrná poptávka se spíše projeví jako horší běžný účet než vyšší inflace) spatřuji důvody, proč se rychlé akceleraci inflace  nemusíme obávat.

3. Inflace je nízká a stěží překvapí tak výrazně, aby zaskočila FED a „utrhla“ se (tj., vzala s sebou inflační očekávání). Celková (PCE) inflace se plazí kolem nuly, jádrová je na 1,3%.  Je jasné, že se FED musí vzhledem ke zpožděním v transmisi měnové politiky dívat dopředu, vzhledem k nízkým, a zejména pak u domácností velmi setrvačným inflačním očekáváním však nemusí s utahováním politiky spěchat.

4. Inflační „deficit“ pokrizových let, kdy s výjimkou roku 2011 byla inflace permanentně pod cílem FEDu, znamená, že americká ekonomika by i v případě, že by FED svůj cíl nyní na rok či dva o procentní bod či dva přestřelil, jenom „doběhla“ úroveň, na které by cenově jinak měla být. A v to, že inflace ustřelí na 5 či více procent , nevěří nyní ani ti největší jestřábi.

5. Nezvyšovat sazby do doby, kdy se „ošklivá hlava inflace objeví ve dveřích“,