Vládní protikorupční rada: Odštěpný závod Agrofertu pod lupou

Personální složení vládní rady proti korupci vzbuzuje podezření, že bude především lobovat za zájmy sponzorů občanských iniciativ jako je Rekonstrukce státu. 

Rada vlády pro koordinaci boje s korupcí předkládá zprávu o své činnosti za loňský rok. Její nečinnost se jeví jako bezpečnější než stav, kdy se pustí do práce. Její personální propojení s “občanskými” aktivitami jako je Rekonstrukce státu totiž budí podezření, že by mohla sloužit jako lobbistický nástroj byznysmenů a obchodních skupin, které je podporují.

Za chlebíčky a tiskárnu

Rada vlády pro koordinaci boje s korupcí vznikla na základě usnesení vlády, kterým byl ministr Jiří Dienstbier pověřen koordinací boje s korupcí na vládní úrovni. Rada je poradním orgánem vlády pro oblast boje s korupcí, který koordinuje a vyhodnocuje problematiku boje s korupcí a na základě poznatků z této oblasti předkládá vládě návrhy na přijetí opatření vedoucích ke snížení korupčního rizika v rámci činnosti veřejné správy a zvýšení její transparentnosti.

Ze zprávy o činnosti tohoto orgánu, kterou má Ekonomický deník k dispozici, vyplývá následující: žádná z jednotlivých pracovních komisí Rady se v loňském roce ani jednou nesešla, kromě dvou nelegislativních opatření nevykázala žádnou činnost, přičemž pracovala za občerstvení a náklady na tisk dokumentů.

V letošním roce nicméně Rada hodlá být daleko aktivnější. Připomínkovat chce následující materiály:

• návrh nařízení vlády o ochraně oznamovatelů ve státní správě
• návrh zákona o liniových dopravních stavbách
• návrh zákona o podpoře výzkumu, vývoje a inovací
• návrh zákona o prokazování původu majetku
• návrh zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv
• návrh zákona o státním zastupitelství
• návrh zákona o vnitřním řízení a kontrole
• návrh zákona o zadávacích řízeních
• novela insolvenčního zákona
• novela občanského zákoníku
• novela stavebního zákona
• novela zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu
• novela zákona o ochraně hospodářské soutěže
• novela zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích
• novela zákona o státním podniku
• novela zákona o Státním pozemkovém úřadu
• novela zákona o střetu zájmů
• novela zákona o vyvlastnění
• věcný záměr zákona o podpoře výzkumu, vývoje a inovací
• věcný záměr zákona o poskytování služeb realitních zprostředkovatelů
• věcný záměr zákona o rozsahu a způsobu kontroly zpravodajských služeb ČR Parlamentem ČR
• věcný záměr zákona související s reformou justice

V souhrnu se jedná o sumu zákonů, které by měly dalekosáhlým způsobem ovlivnit budoucí ekonomické prostředí v Česku. Vzhledem k tomuto faktu vzbuzuje značné pochybnosti složení Rady a osazenstva jednotlivých pracovních komisí. Sedí v nich totiž lidé, jejichž činnost je přímo financovaná některými byznysmeny a obchodními či politickými skupinami a neexistuje záruka, že se prostřednictvím Rady nepokusí prosadit svoje zájmy.

Kdo rekonstruuje náš stát?

Jestli je pro Radu vlády pro koordinaci boje proti korupci charakteristické, je to personální propojení s konglomerátem nevládních organizací, které pro zjednodušení budeme označovat jako Rekonstrukce státu. Připomeňme, že před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2013 obcházeli jeho aktivisté tehdejší zákonodárce a politické strany a žádali je, aby podepsali prohlášení, že po volbách budou hlasovat pro protikorupční zákony, které navrhla Rekonstrukce státu. Iniciativu podepsalo 141 politiků, kteří se později stali poslanci. Z politických stran se k iniciativě přihlásily ČSSD, ANO 2011, TOP 09, KDU-ČSL, KSČM, Česká pirátská strana, Strana zelených a Změna. Rekonstrukce státu poté spustila kampaň, v jejímž rámci obeslala 4 miliony domácností letákem s jejími požadavky a jmény politiků a stran, kteří se pod navrhované zákony podepsali.

Prostě to podporujeme: Firma ministra financí podporuje údajně nezávislou iniciativu bez politického pozadí, v tomto případě Fond Otakara Motejla.

Rekonstrukce státu má řadu kritiků. Mezi ně patří také komentátor Hospodářských novin Petr Honzejk. Ten ve svém článku ze září 2014 vtipně poznamenal, že sestavila-li Rekonstrukce státu de facto politický program, měla jej jít hájit do voleb a nikoli outsorcovat politické strany. Honzejk v této souvislosti dokonce hovoří o užitečných idiotech politických stran. Mimochodem: vládní poslanec Jan Chvojka (ČSSD) zase označil za užitečné idioty v žoldu Andreje Babiše Rekonstrukci státu. Poslanec i komentátor nejspíš mají pravdu.

Nepřehledná struktura

Nejčastěji se ozývá kritika v tom smyslu, že Rekonstrukce státu je především sdružením lobistů. Tady je rovnou třeba říci, že struktura Rekonstrukce státu je velmi nepřehledná. Projekt tvoří 18 členských organizací, dále za ním stojí 36 partnerů a 32 donorů. Vše jsou většinou právnické osoby. Kromě toho má Rekonstrukce státu své garanty, organizační tým, patrony a poradce, pracovní skupiny a ambasadory. To jsou většinou fyzické osoby.

Portfolio partnerů a donorů je velmi pestré. Najdeme mezi nimi jak různé občanské iniciativy, jako například Hnutí Duha, Děti Země, Greenpeace, Nadační fond proti korupci či Fond Otakara Motejla, ale také organizace jako Zelený kruh (který má mimochodem svého zástupce v Radě vlády pro udržitelný rozvoj ).

Zároveň zde ale najdeme i zástupce byznysu jakými jsou například firmy, které obchodují s elektřinou a plynem – Europe Easy Energy, obchodní skupinu Unimex Group, která vlastní například Travel Service a zabývá se developerskými projekty a podobně. Rekonstrukce státu je podporována také americkou či britskou ambasádou, různými profesními sdruženími jak domácími, tak zahraničními, mezi donory najdeme také vlivného lobistu Jamese de Candola.

Rekonstrukce státu o sobě tvrdí, že není financována žádnou politickou stranou ani jejím představitelem. To ovšem není tak docela pravda. Mezi donory najdeme například firmu Radima Jančury Student Agency. Radim Jančura je známý svým blízkým vztahem k předsedovi hnutí ANO Andreji Babišovi, kterého před volbami v roce 2013 podporoval svou účastí na předvolebních diskusích s občany. Jeho podporu Andreji Babišovi můžeme dokonce dodnes spatřit na volebním webu hnutí ANO.

Podnikatel Radim Jančura podporuje ANO a financuje Rekonstrukci státu. Střet zájmu v tom může vidět jen hnidopich?

Student Agency však není jediným dárcem Rekonstrukce státu, který je napojen na politický subjekt. Dalším z donorů je také Fond Otakara Motejla (FOM). V radě fondu najdeme opět Vladimíru Dvořákovou. Alarmující je však skutečnost, že na seznamu dárců najdeme firmu všech firem, kterou není nikdo menší než Agrofert ministra financí Andreje Babiše.

Jinak řečeno jeden mogul, dejme tomu Andrej Babiš, financuje “nezávislou” občanskou iniciativu, jejíž zástupce ve vládní radě připomínkuje legislativu, kterou předkládá jeden mogul, dejme tomu Andrej Babiš.

Že personální propojení mezi občanskými iniciativami placenými z byznysové sféry a Radou existuje, je jasné z prostého porovnání jmenných seznamů: Martin Fadrný a Pavel Franc jsou současně členy Rady a působí v iniciativě Frank Bold, mezi jejímiž donory najdeme třeba Fond Otakara Motejla, jehož donorem je Agrofert – a tak by bylo možné pokračovat dál.

„Dnes je, myslím, už jasné, že Rekonstrukce státu a další neziskovky především velmi dobře posloužily k nastolení socialisticko-oligarchické vlády, která tuto zemi stáčí z Evropy na Balkán. Naprosto mlčí k flagrantnímu střetu zájmů Andreje Babiše, čímž se dle mého názoru stává zcela nedůvěryhodnou. Rekonstrukce státu to dohnala do takové absurdity, že pranýřuje poslance i za to, že neprojednají jimi sledovaný bod v určitý den, na který si naplánovala mediální lynč. Chci, aby v demokracii rozhodovali demokraticky zvolení poslanci a nikoli nikým nevolení vyděrači,“ říká třeba opoziční poslanec Radim Holeček z ODS.  Podle místopředsedy KDU-ČSL Jana Bartoška je Rekonstrukce státu “Píárko hnutí ANO.”

Podporu muže, který se na vlně protikorupční horečky vyvezl až na místo ministra financí, ale účast Rekonstrukce státu ve vládních strukturách neztrácí. Koneckonců – proč by Andrej Babiš měl přestat podporovat něco, co si sám platí.

Ondřej Fér, Petr Musil