Do energetického mixu zítřka dinosaurus jménem Temelín nepatří

Trh s elektřinou zažívá dramatickou proměnu. Jejím tahounem je decentralizace poháněná stále dostupnějšími a výkonnějšími technologiemi umožňujícími využívání obnovitelných zdrojů. Jde o něco podobného, jako byl přechod od pevných linek k mobilům. Kdo se včas nepřizpůsobí, nemá šanci. Janu Jedličkovi z EU Office České spořitelny to v pořadu Alter Eko na Rádiu ZET řekl Max Wandler, odborník na energetiku z Erste Corporate Banking.

Jan Jedlička: Poslední zprávy z energetického sektoru hovoří o tom, že se nevyplatí stavět velké konvenční zdroje. Řada západoevropských společností prodává své elektrárny a mnohé expertní hlasy mluví o krizi. Jak současnost i blízkou budoucnost energetiky vnímáš ty?

Max Wandler: Je pravda, že velké zdroje procházejí něčím, co připomíná krizi. Nicméně je to velmi ošemetné slovo. Když ho někdo použije, jako kdyby tím naznačoval, že by se chtěl vrátit ke stavu, který panoval, než problémy nastaly. I proto bych raději použil pojem transformace. Jejím hlavním tahounem je přechod k decentralizované energetice. Lze na to pohlížet i jako na politickou věc, v takovém případě jde o demokratizaci energetiky, do které se zapojuje stále více subjektů včetně samotných občanů.

Jan Jedlička: Co to znamená pro velké energetické společnosti a pro spotřebitele, tedy i zmíněné občany? Kdo z nové situace bude těžit?

Max Wandler: Výhodu budou mít ti, kdo se včas dokáží přizpůsobit nové realitě. Je to podobné jako před dvaceti lety s mobilními telefony – kdyby se provozovatelé pevných sítí drželi svého původního modelu, tak by dnes již neexistovali. Oni ale pochopili, kam sektor spěje, a jsou z nich operátoři mobilních sítí. Podobně se nyní chová většina velkých energetických společností včetně ČEZ, E.ON a dalších. Sázejí ve velkém na decentralizované zdroje, na obnovitelné zdroje, některé na elektromobily a podobně.

Jan Jedlička: Když se v Česku řekne obnovitelné zdroje, a speciálně fotovoltaika, tak si každý představí solární barony. I proto má celá tato oblast možná až hanlivou nálepku. Myslíš si, že se i v Česku pohled na obnovitelné zdroje a fotovoltaiku změní?

Max Wandler: Určitě. Kvůli tomu, jak byly věci zrealizovány v Česku, se bohužel fotovoltaika a další obnovitelné zdroje zdiskreditovaly. Panuje představa, že obnovitelné zdroje jsou něčím drahým, něčím, na co doplácí daňový poplatník či každý spotřebitel energie. Ve skutečnosti je to ale tak, že se díky dnešním cenám a dostupným technologiím vyplatí stavět obnovitelné zdroje včetně fotovoltaiky pro lokální potřeby.

Jan Jedlička: Jinými slovy, decentralizované lokální zdroje se vyplatí i bez dotací.

Max Wandler: Přesně tak. Nevyplatí se stavět velká pole solárních panelů, ale malá "střešní" fotovoltaika se vyplácí, když je energie spotřebována na místě, i bez dotací.

Jan Jedlička: Jaké obnovitelné zdroje jsou vlastně v českém prostředí nejperspektivnější? Zmínili jsme fotovoltaiku, ale její podíl na celkové výrobě energie není zase tak velký.

Max Wandler: Je pravda, že podíl obnovitelných zdrojů na celkové výrobě elektřiny je zatím v Česku nízký, pomalu se ale blíží ke 13 %, k nimž jsme se zavázali. V těchto zhruba 13 % dominují právě sluneční elektrárny, které podle mě i do budoucna mají největší potenciál. Zároveň je tu možnost rozvoje větrné energetiky, i když zdaleka ne tak velká jako v Německu nebo Polsku. Vodní elektrárny naopak mají svůj potenciál téměř vyčerpaný, již zkrátka téměř není kde stavět.

Jan Jedlička: Známé přísloví praví, že nejlevnější energie je ta, která se nevyrobí. Tím přecházím k úsporám. Ty jsou sice jedním z hlavních témat, o nichž se mluví v posledních letech, možná i několika desítkách let, ale v praxi se toho v této oblasti moc nedělalo. Čekáš, že se na tom v rámci probíhající energetické transformace něco změní?

Max Wandler: Použiji příměr k vodovodu. Představme si, že máme vodovod, který ale nezajišťuje dostatek vody. Namísto toho, abychom se pokusili ho opravit a zabránit ztrátám vody, jsme začali hledat další zdroje. V tomto slova smyslu jsme to – nejen Česko, celý svět – vzali s těmi obnovitelnými zdroji za špatný konec. Namísto toho, abychom optimalizovali stávající energetiku, vrhli jsme se na obnovitelné zdroje. Nyní se ale začíná mluvit i o úsporách, v energetice se stávají tématem číslo jedna. Dokonce se objevil i pojem negawatt, což je megawatt, který nikdy nebyl vyroben. To je podle mě jeden z nejperspektivnějších zdrojů energie, ta nevyrobená energie.

Jan Jedlička: Jak se právě v kontextu většího důrazu na úspory a obnovitelné zdroje a v kontextu celé energetické transformace, o které zde mluvíme, díváš na úvahy o dostavbě Temelína? Potřebuje Česká republika další bloky v Temelíně?

Max Wandler: Již mnoho let ČEZ a jeho experti tvrdí, že se Česko bude za několik let potýkat s nedostatkem energie. Předpokládalo se, že by se to mohlo stát v roce 2000, pak v roce 2004, následně se ten očekávaný otřes českého energetického světa vždy o pár let odkládal. Nikdy k tomu ale nedošlo a podle mě k tomu také nikdy nedojde. Měli bychom se soustředit především na úspory energie a na lokální zdroje, nikoli se snažit rozšiřovat nebo stavět velké centralizované zdroje. To je hudba včerejška, prostě zastaralý concept.

Výhled energetiky na další čtvrtstoletí