Konjunktura v eurozóně sílí

Akciové trhy rostou a opět se přibližují svým maximům, vyplývá z analýzy ČSOB. Podporují je nejen hordy likvidity, které se válejí na účtech bank a hledají jakýkoliv nezáporný výnos, ale právě zveřejňované zisky a konkrétně i zlepšující se fundamenty v Evropě.

O posledním jmenovaném faktoru se nakonec budeme moci přesvědčit i dnes a zítra, kdy budou zveřejněny i důležité předstihové ukazatele ze západoevropských podnikatelských nálad – PMI a Ifo.

Další zvýšení těchto indexů bude především důkazem o tom, že konjunktura u našeho největšího obchodního partnera sílí, což by časem mělo implikovat, že budou polevovat deflační tlaky. Dříve tomu tak bývalo, ale v poslední době jakoby tato makroekonomická kauzalita (vyšší růst => časem vyšším inflace) nefungovala. Alfou a omegou této transmise je to, zdali se růst nakonec dostane i do vyšších mezd a to je velká otázka.

Existuje řada argumentů, proč se tak v dnešní době neděje od Pikettyho pohledu, že v souboji práce versus kapitál má druhý jmenovaný výrobní faktor navrch až na názor, že rychlý postup technologické revoluce produkuje permanentní kreativní destrukci řady sektorů a pracovních míst, což trh práce nedokáže absorbovat.

Existuje však i další faktor, kterým jsou konfrontovány ekonomiky západní civilizace a který je v poslední době poměrně dost medializován. Jen jím zrychlující se migrace populace či spíše uprchlíků z jihu na sever. Nejde přitom jen o fenomén jižní Evropy ale především Německa. Pro představu jen za první tři měsíce přišlo do Německa přes 80 000 lidí žádajících zde z různých důvodů o azyl. Pokud by to takto šlo dále i v následujících 9měsících, tak roční přírůstek pracovní síly v Německu bude činit z tohoto důvodu dodatečné 1 %. To je poměrně hodně – neboli zrychlující se migrace do zemí jako je Německo či USA nepochybně přispívá k tomu, že trh práce není dostatečně utažený a pracovníci si tak nedokážou vyjednat skutečně proinflačně působící růst mezd.

ČSOB, -uti-