Koruna mezi prezidentem a ČNB

ČNB se nechce vzdát monopolu na pohyby koruny a implicitně posouvá kurzový závazek. To je nejdůležitější zjištění z posledního zasedání ČNB. Posuďte sami.

Zatímco únorovou a březnovou kritiku ze strany prezidenta Zemana a následné posílení koruny až na nejsilnější hodnoty od listopadu 2013 ponechala ČNB bez komentáře, na svém právě skončeném zasedání ukázala, že se nehodlá spokojit s tím, že jí monopol na korunu bude narušovat (byť lidově volený) prezident. ČNB tak sice na čtvrtečním zasedání žádnou změnu v nastavení měnové politiky neudělala, řekla však, že pravděpodobnost, že v budoucnu přistoupí k posunutí hladiny kurzového závazku (momentálně na 27 korunách za euro), se od posledního zasedání zvýšila. To je zjevná verbální protikorunová intervence, a to v situaci, kdy data ukazují spíše opačným směrem. Zaprvé, data z Evropy se v posledních týdnech výrazně zlepšila – z tvrdých dat lze zmínit např. silný růst maloobchodu (nejrychlejší od roku 2005), z měkkých např. právě zveřejněné indexy PMI (na téměř čtyřletém maximu) či spotřebitelské důvěry (nejvýše od roku 2007). Deflační hrozba se tak v Evropě v posledních týdnech výrazně zmenšila. Zadruhé, i česká data byla solidní, a maloobchod, poptávková inflace ani spotřebitelská důvěra neukazují na potřebu slabší koruny jako nástroje boje s deflační hrozbou. A neukazuje na ni konec konců ani vývoj v okolních zemí, kde „řádí“ deflace – Polsko ani Maďarsko se ve zhoubné deflační spirále určitě nenacházejí. Nevěřím, že ČNB tento vývoj nevidí – a jediné vysvětlení je, že než o realistický měnově-politický scénář se zde jedná o nepřímý vzkaz prezidentovi „koruna je naše“.

Stejně tak je z měnově-politického hlediska důležité „přiznání“, že ČNB implicitně cílí na slabší úroveň koruny, než je 27 korun za euro. Že tomu tak je, plyne z odůvodnění onoho „růstu pravděpodobnosti posunutí závazku“ – důvodem je totiž dle ČNB kromě slabších mzdových dat také tržní „kurz koruny vůči euru“. To je vzhledem k tomu, že kurz koruny je nyní primárním nástrojem měnové politiky (za normálních okolností je jím dvoutýdenní repo sazba), ekvivalent sdělení, že úroveň koruny potřebná k dosažení inflačního cíle je z pohledu ČNB slabší než stanovený kurzový závazek.