Jednání se Syrizou i Putinem jsou jako minové pole

Ukrajinská krize dává Česku možnost jasně ukázat, že je součástí Západu. Řeči o mostu mezi oběma bloky, tedy Západem a Východem, jsou v této souvislosti slepou uličkou, říká exministr financí Ivan Pilip. Podobné mosty jsou ostatně podle něj ve chvíli, kdy jde do tuhého, tím prvním, co se odpálí. Ukrajina přitom podobně jako Řecko polarizuje Evropu. Na to je potřeba se zaměřit, shodl se Pilip v pořadu Alter Eko na Rádiu BBC s hlavním ekonomem ČSOB Martinem Kupkou.

Martin Kupka: Evropou teď hýbají problémy spojené s Řeckem a s východní Ukrajinou. V obou případech jsme s trochou nadsázky nedaleko od svého prahu svědky vzniku ekonomických a politických škod před deseti lety těžko představitelných, hrozících v krajním případě možná až zastavením evropského integračního procesu. Proč k těmto konfliktům došlo a proč se je nedaří nějakým rozumným způsobem během jednoho, dvou let vyřešit?

Ivan Pilip: Ty problémy se kumulovaly dlouho, jen to lidé (včetně mě; patřím mezi ty, kteří nepozorovali postup takto zásadní krize) nezaznamenali. Ten obrat byl takový, že překvapil asi všechny. Po vstupu ČR do EU, v letech 2004-2007, tedy těsně před krizí, jsem byl v Lucembursku, působil jsem v Evropské investiční bance. A to bylo období konce dějin, jak to nazval Francis Fukuyama.

Martin Kupka: .Kapitalismus zvítězil.

Ivan Pilip: Kapitalismus zvítězil, peněz bylo všude plno, my jsme v bance, když to přeženu, neměli co dělat. Nabízet peníze totiž nemělo moc smysl, protože jich všude bylo dost a byly levné. Nicméně ta příšera byla stále naživu, jen spala. Někteří před krizí varovali, třeba Nouriel Roubini psal o tom, že realitní bublina musí prasknout, ale psal o tom tak dlouho, že si většina ekonomů říkala: "Jistě, všechny ceny jednou spadnou, takže on se jednou trefí, ale třeba až za patnáct let. Tak proč mu v tuto chvíli naslouchat?"

Martin Kupka: Říká se mu ostatně Dr. Zkáza.

Ivan Pilip: Krize, o níž mluvíme, má dva důvody. V Česku jsme to zažili v podstatě poprvé, protože nějaká významnější krize u nás byla naposledy v roce 1997, ale to ještě nebyl ekonomicko-politický systém tak usazený, takže jsme to nebrali jako součást běžného cyklu. I v Česku proto finanční krize velkou část občanů a firem překvapila. V té části Evropy, kde na to mohli být zvyklejší, šlo zřejmě o to, že rozsah krize byl tentokrát opravdu velký. Ekonomický cyklus, pomyslná sinusoida, se rozkmital opravdu zásadně. Bohužel, neschopnost věci řešit – i když to evropské instituce a vlády nakonec nějak zvládaly – vedla k oslabení důvěry v ekonomický systém jako takový. Vzniklý prostor začaly vyplňovat síly, které odrážejí zklamání a únavu voličů, což je případ Řecka, ale i Španělska. Na druhé straně je pak Rusko, které ucítilo oslabení Evropy a začalo vyplňovat mocenské vakuum, které se projevilo například při napětí na Ukrajině.

Martin Kupka: Již před několika lety jsem si říkal, že problém nelezení schůdného řešení může být ve vybalancování na jedné straně potřebného tlaku na dlužníky, aby nepodlehli morálnímu hazardu, a na druhé straně hrozby, že příliš velký tlak při parametrech hospodářství a kultury, jaké v problémových zemích mají zažité, může vyvolat recesi a růst nezaměstnanosti.

Ivan Pilip: To je realita.

10 trendů, které budou hýbat světem v roce 2015: Nárůst nacionalismu

Ivan Pilip: Zatím se z průzkumů a výsledků evropských voleb zdá, že může. Je to paradox, protože krize ve Španělsku odeznívá. Když se podíváme na ceny dluhopisů a všechny možné parametry, tak se zdá, že na rozdíl od Řecka je Španělsko z nejhoršího venku.

Martin Kupka: To určitě.

Ivan Pilip: Ale přesto jako kdyby najednou nastal nějaký posttraumatický šok a lidé hledali spásu a východisko u lidí, kteří jim nabízejí řešení, které, když se nad tím kdokoli hlouběji zamyslí, bude jen stěží fungovat. Jako kdyby to lidé chtěli zkusit. "Tak to zkusíme, co vlastně můžeme ztratit?" ptají se možná. Je otázka, jak tomu ostatní země mohou předejít. Je lepší přitlačit na Syrizu a ukázat, že její recepty nejsou pro Evropu přijatelné, ačkoli to může ještě více zradikalizovat její sympatizanty v zahraničí? Nebo Syrize ustoupit a riskovat, že stoupenci těchto proudů řeknou: "Vidíte, v Řecku to šlo! Volte nás, také něco vyjednáme." To je a bude dilema.

Martin Kupka: Podobné dilema se svým způsobem týká i přístupu k ukrajinskému konfliktu. Jaký je podle vás z pohledu Česka a Evropy nejlepší recept na řešení tamní krize? Jaký očekáváte výsledek toho podivného válečného konfliktu nové generace, který se na východní Ukrajině vede?

Ivan Pilip: Je to velké novum. Je to asi první válka, ve které významnou roli v posunu front hrají vojáci "na dovolené", dobrovolníci a tak dále. Po letech jsem si opět přečetl Dějiny Ruska od Richarda Pipese a několik dalších knih, které jsem četl před zhruba deseti lety a neviděl jsem v nich tehdy to, co tam lze vidět dnes. Celý exsovětský experiment byl podle nich vlastně pokračováním ruského imperialismu jinou formou. V Evropě jsme si nevšimli, že je Vladimir Putin kombinace agenta KGB a ruského carismu. A to není nic, co by se rychle zlomilo. Rusko bude nejspíše odolné vůči současnému šoku, včetně poklesu cen ropy. Současná situace tak asi vyústí v nějakou čáru Evropou. Otázka je, zda může jít po hranicích dnešní Ukrajiny, nebo jejím územím. Obávám se, že spíše povede hranicemi Donbasu. Pro Českou republiku je klíčové, aby si lidé uvědomili, že není žádná neutralita; žádné "počkáme, jak to dopadne, vždyť můžeme kamarádit s oběma". Nemůžeme, musíme se postavit na jednu stranu. A chceme-li potvrdit, že patříme k Západu, je nyní správná chvíle. Nejsme žádný most mezi Východem a Západem. Mosty jsou ostatně to první, co se odpaluje, když jde do tuhého.