Elektrizující budoucnost Afriky (1)

Ústředním tématem Světového ekonomického fóra pro rok 2015, které se konalo v Davosu ve Švýcarsku koncem ledna, byly emerging a frontier markets. Jeden z bodů – dosažení růstového programu Afriky, mě velmi zaujal. Náš tým je stále přesvědčen, že země má dobrý dlouhodobý potenciál růstu i přes některé aktuální výzvy, jakými je například pokles cen ropy, jenž by se mohl negativně projevit v zemích, jež jsou na příjmech z ní silně závislé.

Věříme, že investice do infrastruktury budou klíčovým prvkem ekonomického rozvoje v Africe, a že ze všech oblastí infrastruktury patří dodávky elektrické energie mezi ty nejdůležitější. Statistiky omezení dodávek proudu, zejména pak v Subsaharské Africe, jsou znepokojivé. Z dat americké energetické statistiky vyplývá, že v roce 2011 bylo na celém území Subsaharské Afriky instalovaných pouze 78 gigawatt výrobní kapacity, na kterých se Jižní Afrika podílela 44 gigawatty. Pro srovnání je kapacita instalovaná jen ve Spojených státech 1053 gigawatt. Celá Afrika má jinými slovy pouze 7% elektrické kapacity Spojených států. Z Evropských zemí je kapacita Švédska nebo Polska přibližně stejná jako kapacita celé Subsaharské Afriky bez započtení té Jižní. Ve skutečnosti však bude celková výrobní kapacita Subsaharské Afriky podstatně nižší kvůli nedostatečné údržbě, zastaralému vybavení a nedostatku paliva. Skutečná elektrická energie doručovaná koncovým spotřebitelům je také nižší než vyráběná vlivem poškozeného vedení, technických ztrát při přenosu a krádežím elektřiny.
Přepočteno na hlavu, spotřebuje americký občan v průměru 12,461 kilowatthodin za rok, zatímco obyvatel Etiopie 52. V průměru má pouze 30% obyvatel Subsaharské Afriky alespoň nějaký přístup k elektrické energii a i tehdy jsou dodávky sporadické, doprovázené častými výpadky. Jeden z mých výletů do Nigérie byl oživen výpadkem, který nás nečekaně uvěznil ve výtahu v jednom z nejprestižnějších hotelů v Lagosu. Pro továrny a nemocnice mohou ale být taková přerušení více než nepříjemná.
   
Podobně jako jsou výzvy představované nedostatkem elektrické energie v Africe veliké, stejné je i probíhající úsilí se s tímto problémem vypořádat. Mnohé z nejlepších projektů staví na využití potenciálu velkých afrických řek. Čínské firmy, které získaly bohaté zkušenosti během čínského programu výstavby přehrad a zařízení generujících elektrickou energii, hrají v mnoha z těchto projektů důležitou roli. Vláda Etiopie je v tomto směru zvláště aktivní a chtěla by realizovat velké projekty zahrnující využití většiny řek protékajících na jejím území, v čele s plánem přehradit Modrý Nil, což by mohlo výhledově přinést až 6 gigawatt. Mezi země s plánovanými i probíhajícími projekty využití vodní energie patří také Uganda, Mosambik a Ghana. Největší ze všech je ale projekt číslo tři na vodopádech Inga na řece Kongo v demokratické Republice Kongo, jenž by měl zpočátku generovat 4,8 gigawatt, ale s potenciální maximální kapacitou přesahující 40 gigawatt.
 
Čínou podporovaná stavba přehrad spolu s dalšími významnými projekty, včetně navrhovaných atomových elektráren na Jihu Afriky a velkou uhelnou tepelnou elektrárnou v Zimbabwe, by mohly výrazně ovlivnit celkovou výrobní kapacitu Afriky. Jenže, jak už bylo zmíněno, představuje distribuce energie vyrobené těmito megalomanskými projekty další výzvu v podobě velké rozlehlosti Afriky, roztroušené populace, nízkého příjmu na hlavu vedoucího ke krádežím proudu a dokonce i krádežím hodnotných měděných kabelů. Aby toho nebylo málo, dalším z problémů je politická nestabilita. Výsledkem tak může být, že tyto obří projekty budou fungovat jako „kaptivní elektrárny“, postavené výhradně na podporu rozsáhlých projektů těžby a infrastruktury nebo pro bohaté městské oblasti, kde existuje bezpečí a platební schopnost, spíše než pro většinovou populaci země. Je zde také problém významných dopadů na životní prostředí, které by se podle nás měly započítávat spolu s výhodami plynoucími z výroby.
 
© Copyright 2012 Franklin Templeton Investments. All rights reserved. Článek byl převzat a přeložen s laskavým svolením společnosti Franklin Templeton Investments z blogu Marka Mobiuse:http://mobius.blog.franklintempleton.com/2015/01/16/africas-electrifying-future/