ECB odklepla zahájení odkupů vládních bondů

ECB po svém čtvrtečním zasedání ponechala podle očekávání beze změny. Hlavní sazba pro refinanční operace tak zůstala na 0,05%. Diskontní sazba, tedy sazba, za níž si banky u ECB ukládají přes noc peníze, zůstala na mínus 0,2%. Lombardní sazba je 0,3%. K rozhodnutí ECB jsme vydali Bleskovku, která shrnuje hlavní body programu. Celkově se potvrdila očekávání ohledně spuštění QE. Celková hodnota 60 mld. měsíčně je oproti očekáváním (50 mld.) vyšší. Co se týče shody mezi členy bankovní rady, tak Draghi řekl, že panovala jednomyslná shoda nad tím, že program nákupu aktiv je nástrojem měnové politiky v právním smyslu. Nad potřebou co nejbližšího spuštění programu panovala shoda většiny, tak velká, že o ní nebylo nutné hlasovat.

Konsensus také panoval ohledně 20% podílu sdíleného rizika. Mimochodem, tím, že do eurozóny vstoupila Litva, již nemají všichni členové bankovní rady hlasovací právo při každém rozhodnutí. Jinými slovy hlasovat bude omezený počet členů, který bude rotovat. Draghi dále řekl, že vedle měnové politiky ECB jsou zapotřebí také strukturální reformy a expanzivní fiskální politiky národních vlád a Evropské komise. V případě EK zmínil její investiční plán a vyslovil se pro jeho co nejrychlejší spuštění. S tím se nedá než souhlasit. Pokud (respektive dokud) neprovedou některé země EMU potřebné reformy (např. o strnulosti trhů práce ve Francii či Španělsku se toho napsalo už hodně), tak opatření ECB nemusí stačit na to, aby došlo ke zvýšení inflace a ekonomické výkonnosti. Možnost, respektive závazek ECB prodloužit program dokud nedojde ke splnění cílů, je dle nás zcela namístě.

EMU: V hledáčku ECB by dle Nowotného měla být spíše jádrová inflace
E. Nowotny z ECB ve svém komentáři k měnové politice mimo jiné uvedl, že je potřeba odlišovat celkovou a jádrovou inflaci (která není tolik ovlivňována krátkodobými výkyvy cen komodit), což je pozoruhodné, protože to byla právě ECB, která se v době, kdy byla celková inflace vyšší než jádrová, odlišila od většiny ostatních centrálních bank tím, že trvala na tom, že cíluje právě celkovou inflaci. Klíčové by podle Nowotného bylo, kdyby se nízká inflace projevila ve vývoji mezd, s čímž lze jen souhlasit, protože klasickým příznakem prohlubující se deflační spirály je pokles nominálních mezd.