Negrelliho viadukt na ražbách z drahých kovů

Program, který oživuje motivy původně určené do soutěží o mince České národní banky, má další pokračování. Nová sada tentokrát připomíná technickou zajímavost a zároveň nejdelší železniční most v České republice známý jako Negrelliho viadukt. Pražská mincovna trojici medailonů razí ve dvou velikostech ze stříbra i ze zlata.

Na lícní straně medaile Miroslava Hrice je vyobrazen stavitel a konstruktér Alois Negrelli, rytíř z Moldelbe, který po Janu Pernerovi převzal stavbu Karlínského mostu a dílo slavně roku 1849 dokončil. Kompozici dokresluje dobová scenérie, z níž nejvýrazněji vystupuje řada oblouků viaduktu, po němž právě projíždí vlak. V dolní části je název medaile a rok 2012, ve kterém vyšla zlatá mince s tímto tématem jako čtvrtá v pořadí z cyklu mosty.

Rubová strana diváka okouzlí atmosférou Prahy v polovině 19. století a je zpracována podle dobové rytiny. Zahledíme se hluboko do pražské kotliny od Karlína až po Bubny, kolem oblouků viaduktu je patrná jen nevelká zástavba, naopak častá zeleň. Texty jsou v opisu zdola a vpravo, heraldická zvířata ve sloupci vlevo.   

Majka Wichnerová zvolila pro lícní stranu pohled, inspirovaný dobovou rytinou Karla Andrého z 19. století, kdy se stavba ještě jmenovala Viadukt společnosti české dráhy a byl to v Praze první železniční most. Z kompozice je patrná nebývalá délka viaduktu, která dosáhla 1100 metrů, most tak byl do roku 1910 nejdelší v Evropě. Stavitel zejména železničních mostů Alois Negrelli (1799 – 1858) je v oválném medailonku. Název a letopočet 2012 jsou v opisu.

Rubová strana zdůrazňuje honosnost a krásu mostních oblouků viaduktu, kterých se klenulo neuvěřitelných 87 jak nad řekou Vltavou, tak nad pevninou na obou březích i nad ostrovem Štvanice. Mnohé z nich jsou dnes již zazděné, ale svoji monumentalitu neztratily. Na mostě perspektivně ubíhajícím vpravo jsou heraldický lev a obě orlice, v opisu je název cyklu, v jehož rámci medaile vychází.

Jan Smrž na lícní straně zdůraznil hlavní funkci Karlínského (později Negrelliho) viaduktu, kterou byla a stále je, i když v menším rozsahu, železniční doprava. Most spojoval nádraží Společnosti státní dráhy (dnes Masarykovo) s nádražím Bubny. Na kompozici je zajímavý také průhled dalšími pražskými mosty až k panoramatu Pražského hradu, po proudu je to 13. pražský most v pořadí.

Druhý nejstarší most v Praze, budovaný v letech 1846 – 49 a uvedený do provozu 1. června 1850, je na rubové straně rozfázován podle šířky oblouků do dvou částí, které odpovídají jejich umístění. Oblouky nad řekou, kterých bylo 8, byly žulové, vzdálenost pilířů činila 25 m. Oblouky nad pevninou byly pískovcové, půlkruhové, jejich počet činil 76, pilíře měly vzdálené od 6 do 10 metrů. Zbývající tři byly průchodové oblouky a segmenty. V horní části jsou heraldická zvířata, název cyklu Mosty je dole pod oblouky.