Životní prostředí a těžaři: fakta vs. obavy

"Nikdy bych neinvestoval do těžební společnosti! Ničí rozsáhlá území, znečišťují vodu i vzduch a ohrožují živočišné i rostlinné druhy!"

Ve skutečnosti, až na několik výjimek, je dnešní těžba koncipována a nakonec i prováděna velmi šetrným způsobem. Vrcholem je i fakt, že značná část úsilí a zdrojů se investuje do trvalého zlepšení prostředí.

Ekologové by samozřejmě s tímto prohlášením nesouhlasili. Mnoha lidem může být investice do takovýchto odvětví, která jsou velmi ostře kontrolována a vehementně kritizována veřejností i médii (ať už oprávněně či nikoliv), nepříjemná. To vše je ovšem ku prospěchu lidem, kteří se odváží myslet a jednat sami za sebe.

Pojďme se tedy podívat, jaký je opravdový vztah mezi těžbou a životním prostředím.

Jak definovat pojem "Životní prostředí"?

Při moderním způsobu těžby je to pojem mnohem obsáhlejší než jen voda, vzduch, půda, rostliny či živočišné druhy. Zahrnuje také sociální, ekonomické a kulturní aspekty, a nakonec i zdravotní a bezpečnostní podmínky pro každého jednice, který je, byl, nebo bude ovlivněn danou hornickou činností.

Čtěte dále:
Soros signalizuje – Argentinská břidlice je nyní nejlepší místo na světě. 

6 největších objevů ropy a zemního plynu v roce 2013, část první ...
6 největších objevů ropy a zemního plynu v roce 2013, část druhá ...
Ropa: co zařadit do portfolia., Akcieatrhy.cz
100 největších světových firem podle průmyslových odvětví ...


S detailnější definicí tohoto pojmu se tak můžeme pokusit vyhodnotit skutečné dopady těžařského průmyslu na životní prostředí.

Vliv na Ekonomiku

Vezměme si příklad ze studie Světové rady pro zlato o těžbě našeho oblíbeného kovu, zlaté doly jen z 15 nejproduktivnějších zemí světa, co se těžby zlata týče, generovaly přibližně 78,4 miliard dolarů hrubé přidané hodnoty (ang. GVA, česky pak HPH) v roce 2012. (HPH měří přínos pro hospodářství z každého sektoru v dané zemi). Tato částka je pak stejná jako roční HDP Ekvádoru či Azerbajdžánu, nebo taky 30% odhadovaného HDP v Šanghaji, Číně. Zde přikládáme pohled na HPH v každé z těchto zemí.

Graf: podíl hrubé přidané hodnoty těžby zlata v roce 2012

Tyto grafy však neukazují další druhotné efekty, které pocházejí z přidaných hodnot v dodavatelském řetězci a zaměstnaneckých služeb. Pokud by se zahrnuly i tyto efekty, celkový přínos těžby zlata ekonomice by byl mnohem větší.

Je také zřejmě, že vliv těžby zlata bude v každé ekonomice rozdílný. Pro země jako je třeba Papua Nová Guinea, Tanzanie, Ghana, nebo Uzbekistán je těžba zlata hlavním zdrojem prosperity.

Dalším měřitelným přínosem pro ekonomiku je pak nárůst pracovních míst a podpořených průmyslů a obchodů. Následující graf ukazuje procentuální nárůst vytvořených pracovních míst v předních 15 zemích vyvážejících zlato do světa.

Graf: Procento zaměstnanosti v těžbě zlata v rozvinutých zemích

Čtyři země s nejvíce zaměstnanci v tomto odvětví jsou Jihoafrická republika (145 000), Rusko (138 000), Čína (98 200), a Austrálie (32 300). Průmysl také zaměstnává 18 600 lidí v Indonésii, 17 100 v Tanzanii a 16 100 na Nové Guineji. (Je také vhodné zmínit, že Jihoafrická republika zaměstnává více zlatokopů než Čína, ta však vytěží větší množství zlata než Jižní Afrika.)

Za povšimnutí také stojí fakt, že tato čísla nezahrnují práce v přidružených řemeslných závodech ani jakékoliv další nepřímé pozice, takže jsou daleko nižší, než by byly čísla skutečná.

Pro mnoho zemí je významný taky export vytěženého zlata. Pro příklad 36 % na Tanzanii, 26 % v Ghaně nebo 26 % na Nové Guinei. To jsou procentuální podíly z vývozu zlata z celého exportu těchto zemí. Zde je další graf ukazující podíl na vývozu zlata na celkovém exportu oněch 15 zemí.

Graf: podíl exportu zlata na celkovém exportu zemí v roce 2012

Mezi další, často přehlížené způsoby, kterými těžba podporuje ekonomiku, patří:

• Přímé zahraniční investice (ang. FDI). Tři důlní giganti Kanada, Spojené státy a Austrálie dlouhodobě dominují této kategorii, a to jak země do kterých se investuje, tak i země ze kterých investice přicházejí.

• Příjmy do státního rozpočtu. Všechny důlní podniky, bez ohledu na příslušnost, musí platit určitě dávky z jejich zisků a obratů, včetně licenčních poplatků, nájmů, vývozní cla, daně srážkové, daně z příjmu fyzických osob, daně z prodejů. To vše dohromady tvoří velkou část nákladů na těžbu. Odhady naznačují, že v roce 2012 se tyto poplatky napříč 15 nejvýznamnějšími zeměmi vyšplhaly na 4,1 miliardy dolarů. To navíc nezahrnuje další běžné daně, které jsou na tento provoz uvaleny.

• Zlato jako produkt. Zlato obecně je symbol prosperity a v mnoha zemích napříč světem, hlavně v Asii a Africe, je vnímáno jako záruka bohatství. Zlaté šperky jsou dávány jako věno, nebo jako dary. V Indii vládní zákaz o nákupech zlata pro veřejnost vedl k extremní míře pašování, nový premiér tak uvažuje o jeho zrušení. Číňané, Vietnamci, lidé z Indie i Afriky, ti všichni vidí zlato jako symbol bohatství a záruku spokojených životů.

Je také velmi důležité si uvědomit, že moderní těžební práce jsou většinou nejžádanější možností pro sociálně slabší obyvatele, žijící v odlehlých oblastech, kde k takové to těžbě většinou dochází. Nejen že jsou tyto práce placeny lépe, nežli ostatní práce v těchto oblastech, navíc poskytují vzdělání a lékařskou péči, které zde také chybí.

Těžba poskytuje důstojnou práci a šanci na lepší budoucnost pro stovky tisíc bojujících rodiny po celém světě.

Nyní se zaměříme na nejvíce diskutovanou a spornou stranu těžby.

Fyzický dopad na životní prostředí

V předchozím tisíciletí, lidé pracovali s malým zájmem o životní prostředí. Zdroje se zdály nekonečné, země obrovská a přizpůsobitelná našim potřebám. Pamětníci vyrůstají ve 30. letech 20. století v Pittsburghu vzpomínají na město zalité smogem. „Každý den se stmívalo kolem poledne." Stejně jako třeba Viktoriánský Londýn, který byl známý pro škodlivé, sirnaté mlhy, které ho zahalovaly po celý rok.

Zpočátku sledoval těžařský průmysl stejný trend. První důlní činnost měla minimální, pokud vůbec nějaký, zájem o životní prostředí. Doly většinou končili opuštěné ihned po vyčerpání zásob té dané rudy.

Ve druhé polovině 20. století, se však situace obrátila, protože těžební průmysl si uvědomil, že je třeba lépe pochopit a zmírnit svůj dopad na životní prostředí.

Je třeba připustit, že za touto změnou hodně úzce stojí „síla zákonů“, ale dnes má tzv. sociální povolení často silnější účinek, než zásah vlády. Dnešní manažeři začínají chápat, že kvalitní péče o životní prostředí je dobrým marketingovým tahem a často mají sami silné morální zásady, co se týče životního prostředí.

Avšak těžba je „výkonný“ průmysl, to znamená, že zde pokaždé bude nějaký dopad na okolí. Zde vidíme některé z největších přírodních strašáků spojených s těžbou zlata při dnešní situaci.

Rtuť se používá ke zpracování zlata a stříbra již od dob Římského impéria. V přírodě se pak samovolně nerozloží a je vysoce toxická pro lidi i zvěř. Dnes je již použití rtuti omezeno, snad až na nelegální těžbu. Veškerý další průmysl pak přešel na účinnější a ekologičtější techniky (například louhování za pomoci kyanidu).

Na druhou stranu, právě rozvojové země, s velkým podílem nelegální těžby zvyšují procento znečištění rtutí. Organizace OSN pro průmyslový rozvoj (UNIDO) odhaduje, že podobné podniky vypustí každoročně do ovzduší, půdy i vody přes 1000 tun rtuti.

Na řešení tohoto problému se podílí, prostřednictvím Mezinárodní rady pro těžební průmysl a metalurgii (ICMM), samotné vlády těchto zemí, včetně velkých těžebních organizací. A sice tak, že se snaží poskytnout právě nízko-, nebo bez- rtuťové technologie pro těžbu.

Další z široce rozšířených a používaných látek v tomto průmyslu. Historicky považována za smrtící jed, použitý při Holocaustu, válkách na Středním východě nebo Johnstownském masakru. S takovými vazbami je jasné, že kyanid společnost chápe jako hrozbu, je však důležité pochopit, že kyanid je:

• Je přirozeně se vyskytující látka.

• Není toxický ve všech svých podobách a koncentracích.

• Má široké využití ve spoustě průmyslů, je bezpečně skladována, vyráběna a převážena každý den.

• Je biologicky odbouratelný.

• V lidském organizmu je nekumulativní a při nízkých úrovních koncentrace je metabolizován.

• Neměl by být zaměňován s Kyselinou pro důlní drenáž (ARD viz níže).

• Není těžký kov.

Kyanid je jedno z mála chemických činidel, které rozpouští zlato ve vodě, a používá se k louhování zlata z různých rud více než 100 let. Tato technika, známá jako Kyanizace, je považována za mnohem bezpečnější, než práce s tekutou rtutí, což byla hlavní používaná metoda až do 70. let minulého století. K dnešnímu dni je tak například v Kanadě 90% zlata zpracováno kyanizací.

I přes všechny výhody, jde stále vysoce toxický prvek pro člověka (ve své běžné koncentraci), a samozřejmě i pro životní prostředí. Dvě hlavní rizika kyanizace zlata pro okolí jsou:

• Kyanid může prosakovat do půdy a podzemních vod v toxické koncentraci

• Katastrofický únik by tak mohl kontaminovat ekosystém vysokým obsahem kyanidu.

Jako reakci na tyto obavy vyvinuly společnosti pro těžbu zlata jisté bezpečnostní systémy, které by měly podobným scénářům zabránit. Například speciální louhovací nádoby s plastovou membránou na odchyt kyanidu před jeho odtokem mimo. Takto je kyanid zachytáván a následně recyklován.

Dále se společnosti snaží omezit použití nerecyklovatelných zbytků kyanidu a zbavují se ho přírodně za pomoci slunečního záření, hydrolýzy a oxidace.

Na rozdíl od veřejného mínění je ARD přirozená oxidace sulfických materiál, jako je pyrit, za pomoci vzduchu a vody. Bohužel výsledkem této oxidace je zvýšení kyselosti podzemních vod, někdy také nad bezpečnou míru. Tento problém navíc graduje, pokud kyseliny přijdou do styku s vysokým obsahem dalších kovů v půdě a začnou je rozpouštět, dochází tak k dalšímu znečištění vody.

ARD je tedy přirozený proces, který se může stát, pokud je povrch horniny vystaven vnějším živlům, a to bez přičinění jakýchkoliv známek těžby. Možné zdroje ARD také mohou zahrnovat zbytky nevyužitých rud, skladovací prostory, či prázdné důlní prostory. Nicméně málokteré horniny obsahují sulfické horniny (pyrit), tento problém je tak vázán jen se specifickými typy rud.

Právě zjišťování možnosti použití ARD a jeho vliv na okolí je jedna z mnoha prací důlních výzkumníků. Jakmile pak proces ARD v hornině začne je dále potřeba ho kontrolovat, zabránit migraci ARD vod, či tuto vodu opět uvádět do původního stavu a odstraňovat z ní rozpuštěné kovy.

Dokonce v některých místech, kde jsou exponované sulfické horniny již přírodně rozpouštěny za pomoci ARD, může zásah moderní důlní techniky zlepšit stav vody.

Podobně jako rtuť, tak i arsen je přirozeně se vyskytující prvek. V kovových rudách pak ve formě nečistot. Ve velkých dávkách je arsen toxický.

Největší podíl arsenu přichází v podobě atmosférických emisí při tavení mědi. Naneštěstí se vyskytuje i při louhování ARD jako nečistota v mnoha rudách. Jako takový musí být odstraněn, aby byl finální produkt prodejný.

Některé technologie sloužící ke kontrole znečištění byly úspěšné při zachycování arsenu z tavby i vylouhovaných rud. Jako výsledek tohoto snažení oznámila Kanada, že mezi lety 1993 a 2009 snížila množství arsenu unikajícího při těžebních činnostech o 79%. Velmi podobné výsledky jsou zaznamenány i z ostatních zemí.

Boření mýtů

Nyní můžeme rozptýlit 3 nejrozšířenější mýty, kterými se běžně ohání většina environmentalistů, kteří lobují proti hornickému průmyslu. Podrobnosti zde.