Pohled na inflaci v eurozóně zblízka (1)

Vzhledem k tomu, že je inflace ovlivněna hospodářským cyklem, by pro nás její pokles neměl být v době slábnoucí ekonomické aktivity překvapením. Stále jsou však vedeny debaty o tom, jestli je současná dynamika růstu cen pouze cyklickým jevem a my tak můžeme, ruku v ruce s opětovným růstem evropské ekonomiky, očekávat její boučí růst, nebo jestli se jedná o fenomén strukturální podoby, který by mohl vést k deflaci „japonského“ stylu.

V tomto článku se detailně podíváme na nedávný vývoj inflace a vyřkneme naše očekávání pro další kvartál. Všeobecně však sympatizujeme s myšlenkou „cyklické inflace“ a tím, že se inflace bude v roce 2015 postupně vracet k úrovním 1 % - 1,5 %. Z našeho pohledu je riziko deflace v některých zemích vysoké, rizika pro ekonomiku eurozóny jako celku jsou však nízká.

Příliš mnoho protiproudu

Ztráta síly některých z činitelů, které standardně stojí za růstem inflace, vysvětluje, proč inflace v uplynulých měsících klesala. Například energie, ty se na inflaci v roce 2012 podílely 0,7 procentními body, jejich cena přitom po celou dobu stagnovala. Daňový efekt (následek úsporných opatření) se na inflaci v roce 2012 podílel 0,4 procentními body, dnes je to však 0,1 procentních bodů.

Inflace potravin rovněž zpomalila, následkem silného poklesu cen zemědělských komodit. Věci nabírají na významu při pohledu na jádrovou inflaci očištěnou o daňový efekt. Tento údaj vykazuje bližší zrcadlení tuzemských cenových tlaků, které klesly z cca 1 % na začátku roku 2013 na 0,8 % v únoru tohoto roku, což je historicky nejnižší hodnota.

Pokles inflace v eurozóně je hnán kombinací několika faktorů, kdy jsou jen některé domácího charakteru. V celém systému samozřejmě existuje prvek nahodilosti, kdy může, ale nemusí, ve stejný čas klesat ceny komodit a zároveň růst inflace. Pokud by nejádrová inflace měla opět začít růst, tváří v tvář silnější globální poptávce, riziko deflace by to podle nás zmírnilo pouze krátkodobě.

V tuto chvíli je nutné stanovit střednědobý výhled doma produkované inflace. Alternativní cestou k tomuto cíli může být, pokud vezmeme v potaz širší stranu nominální ekonomiky a deflátory HDP. Celkový deflátor ve čtvrtém čtvrtletí roku 2013 vzrostl meziročně na 1,1 %, spotřeba a pevné investice pak rostly o 0,8 %, resp. 0,7 %, zatímco vývozy a dovozy klesly o 1 %, resp. 2 %.

Pohled zblízka

Dalším možným pohledem na dynamiku inflace je „rozebrání“ jednotlivých činitelů. Toto je z našeho pohledu důležité zejména, pokud hodnotíme deflační riziko jako širší a udržitelný pokles spotřebitelských cen. V případě, že je deflace fenoménem, které postupně přebírá otěže ekonomiky a zakořeňuje se v tvorbě cen, je vhodné položit si otázku: Je současná dezinflace hnána poklesem cen pouze vybraných položek či širšího spektra zboží a služeb? Abychom byli schopni na tuto otázku odpovědět, rozšířili jsme deflační index na 93 položek. Výsledky nám ukázaly, že v současnosti cca 20 % položek spotřebitelského koše zažívá pokles cen, zatímco ceny zbytku stagnují.

Tato úroveň je z historického hlediska vysoká, ne však bezprecedentní. Stále se totiž nachází pod hodnotami z roku 2010. Celková zpráva tedy není alarmující, ale ani zanedbání hodná.

Podobná analýza na úrovni korporací ukazuje, že je deflace více rozšířena v několika periferních zemích. Například ve Španělsku zaznamenává pokles cen téměř každá druhá položka. Nízká inflace umožňuje těmto zemím opětovné nabytí cenové konkurenceschopnosti, je však nutné opatrně balancovat mezi nízkou inflací a deflací.

Čtěte další články o investování na http://www.penizenavic.cz/investovani/clanky