Německo vs. Francie – klid před bouří

Na pozadí blížících se voleb do Evropského parlamentu se schyluje k mnohem zásadnější bitvě. Bitvě severu proti jihu o roli Evropské centrální banky, potažmo k bitvě o euro.

Blížíme se k době, kdy nastane další kolo velká debaty o budoucí pozici Evropské centrální banky a evropské společné měny. Francie a další země „jihu“ si opakovaně stěžují na problémy s exportem díky příliš silnému euru, Německo takovéto problémy nemá, naopak, Evropská unie uvažovala i o jeho sankcionování za obchodní přebytek. Čím silnější domácí měna, tím levněji v přepočtu dovozy ropy, plynu apod.  Proto Německu silnější euro nevadí.

Rozbroje mezi Německem a Francií nejsou nic nového. Už od vzniku Evropské centrální banky se Německo snažilo o to, aby její model kopíroval fungování Bundesbanky, včetně cílů. Francouzi požadovali centrální banku více podporující ekonomický růst a snižující nezaměstnanost i za cenu vyšší inflace. Stávající přístup „něco mezi“ ECB nevyhovuje ani Německu, ani Francii.

Ekonomika zemí eurozóny se ozdravuje, ale jen v průměru. Ekonomiky Německa a dalších zemí „severu“ (včetně České republiky) se ozdravují rychleji (měřeno ekonomickým růstem a změnou míry nezaměstnanosti) nežli ekonomiky „jihu“ (Francie a země na jih od ní).

Jižní země tlačí ECB směrem k podpoře ekonomického růstu, tlačí ji k „evropskému QE“, k nakupování aktiv všeho druhu, inflace z jejich pohledu nehrozí. To je hezká věc. Pokud něco takového děla centrální banka jedné země (Spojení státy či Japonsko) je jasné, jaké bondy a jaká aktiva bude nakupovat. Podle jakého principu by se však určilo, cenné papíry kterého státu bude ECB nakupovat? Koho upřednostní? Může takovéto postupy napadnout například německý ústavní soud?

Tlak na Německo bude v nejbližší době pravděpodobně sílit, aby schválilo intervence směrem k oslabení eura. Co když se ECB přikloní k záporným úrokovým sazbám?

Tyto tlaky nejsou výsledkem globální měnové krize, ale výsledkem vnitřní krize eurozóny. Některé země mají obchodní přebytek, jiné obchodní deficit a tudíž mají různé požadavky na kurz eura. Ať už je kurz eura jakýkoliv, některým zemím vyhovuje, jiným ne, ale ty nemají opatření na obranu.

Nejpozději v polovině příštího roku se budoucnost eura a úvahy nad jeho možným rozdělením opět dostanou na titulní stránky novin.