Bojíte se tištění peněz?

Masivní expanze bilance Fedu po pádu Lehman Brothers celkem pochopitelně budí velkou pozornost a širokou škálu spekulací na téma jejích důsledků pro ekonomiku. Ty ale nemusejí být nijak drastické. Fed peníze prostě zase nechá zmizet.

Graf vývoje měnové báze od konce 50. let ukazuje dlouhé období prakticky stabilního vývoje (peněžní zásoba rostla poměrně pravidelným tempem, které odpovídalo růstu ekonomiky, s tendencí k mírnému zpomalování tempa růstu).

Obrovský jednorázový nárůst báze po pádu Lehman Brothers je dobrou ilustrací toho, jak vážná byla krize. Po jednorázovém skoku zůstalo tempo růstu znatelně rychlejší ve srovnání s předchozím obdobím, za což může především kvantitativní uvolňování.

Tempo růstu peněžní zásoby zůstalo stabilní

Měnová báze Fedu však není mírou množství peněz, které obíhají v ekonomice. Tou jsou různé měnové agregáty (M1, M2, M3 – liší se šíří instrumentů, které zahrnují do "peněz"). A když se podíváme na dlouhodobý vývoj jednoho z nich, konkrétně M2, žádné dramatické změny po pádu Lehman Brothers nevidíme.

Jak je to možné? Klíčovým důvodem pro prakticky stabilní tempo růstu objemu peněz v ekonomice jsou rezervy amerického bankovního sektoru.

Rezervy bank rostly stejně rychle jako měnová báze Fedu

Z grafu je patrné, že spolu se skokem v růstu báze začaly prudce růst i bankovní rezervy. Graf je tentokrát s lineární osou, takže o to lépe vynikne mohutnost skoku v měnové bázi, ale zase není tak hezky vidět předchozí téměř stabilní tempo růstu.

Když očistíme měnovou bázi o růst rezerv a srovnáme ji s tempem růstu peněžního agregátu M2, zjistíme, že obě veličiny rostly docela podobně a že obrovský skok v měnové bázi prakticky zmizel. Rezervy jsou prostředky, které mají banky uloženy u Fedu. Vůbec se tedy nedostanou mimo bankovní systém.