Ať ČNB zaplatí dálnice, železnice a školy!

Objevil se zajímavý budovatelský názor. Když ČNB vloni vydělala 73 mld. korun (díky intervencím), tak by alespoň část zisku měla jít do státního rozpočtu a financovat „dálnice, železnice a školy“. Kdo by s tím nesouhlasil, že. Zní to populárně, líbivě a zákon o ČNB to de facto umožňuje… Má to malou vadu na kráse: je to nesmysl. 

Za prvé a nejvíce zjevný problém. Zisk, který ČNB vytvořila v loňském roce, pokryl část minulých ztrát. I přes rekordní zisk ČNB pořád táhne zhruba 50 mld. ztrátu z předchozích období. Pokud by vláda chtěla využívat část zisku ČNB, tak by nejdříve musela najít těch 50 mld. z vlastních zdrojů a dorovnat je.

Za druhé, zkusme si představit (nezakrývám, že ironicky), jak by to vypadalo, kdyby ČNB posílala peníze do státního rozpočtu. Optimální by bylo dát České národní bance cíl, kolik každý rok vláda očekává, že ČNB přispěje do státního rozpočtu. ČNB si pak spočítá, o kolik musí oslabovat kurz každý rok a řídit si tak svůj hospodářský výsledek. Ano, bude potřeba neustále kurz oslabovat. Zisk ČNB v loňském roce byl totiž "vyroben" především díky přecenění jejich devizových rezerv. Pokud by snad někdo namítal, že neustálé oslabování kurzu bude znamenat vyšší inflaci, tak to lze snadno vyřešit. A bez potřeby měnit režim měnové politiky. Stačí dostatečně zvýšit inflační cíl. Na pět, šest… procent. Podle toho, kolik vláda bude potřebovat peněz do státního rozpočtu. Samozřejmě se najdou šťouralové, kteří budou tvrdit, že není rozdíl mezi vyšší inflací a vyššími daněmi. Obojí přece snižuje kupní sílu. Když rostou daně, tak si toho méně reálně koupíte za svou mzdu. Když rostou ceny, tak si toho méně reálně koupíte za svou mzdu. Rozdíl tady jeden je. Daně musí zvýšit politici. Ti politici, kteří bojují o hlasy voličů. Ponechejme šťouraly šťouralům, každopádně za pár let bychom měli korunu na 40 CZK/EUR.

Za třetí, zisk vytvořený přeceněním devizových rezerv není žádný zisk, na který si můžete okamžitě šáhnout. Představte si, že máte koupený například desetiletý dluhopis Německa. Investovali jste milion a kupovali ho v říjnu za kurz 25,5 CZK/EUR. Takže jste nakoupili dluhopisy za 39 215 EUR. No, a protože na konci roku byl kurz 27,4, tak to vypadá, že v českých korunách hodnota dluhopisu vzrostla na 1 074 509 korun. To je fajn, že ano. Ale vy nemáte žádné koruny navíc. Pořád vlastníte stejný dluhopis, jehož splatnost bude za deset let. Budete maximálně dostávat vyšší kupóny (úroky) v korunách díky slabšímu kurzu, a to jen po dobu, kdy ten kurz bude slabší. A vyšší splátku jistiny v korunách, ale zase za podmínky, že kurz zůstane slabý. Nicméně si představte, že za vámi přijde stát a řekne, dej sem alespoň část těch 74,5 tisíce. Ale vy žádnou hotovost navíc nemáte! Jen jste museli přecenit aktuální hodnotou kurzu něco, co vlastníte. Tak kde je vzít?

Podniky tuto situaci znají. Pokud měly v zahraniční měně vyšší pohledávky než závazky, tak také musely přecenit a narostl jim také zisk. No, ale podniky nestojí před hypotetickou otázkou, zda něco státu dát nebo ne. Ty prostě musí odvést daň, ačkoliv jde o účetní efekt (nesplacená pohledávka je pořád nesplacenou pohledávkou). Až koruna posílí a oni vykážou účetní ztrátu, tak jim tuto daň nikdo nevrátí.

Zpět k ČNB. Zbývá jednoduchá otázka: jak by tedy ČNB „vyrobila“ peníze, které by odvedla do státního rozpočtu, jen díky tomu, že díky přecenění devizových rezerv dosáhla zisku? Například tak, že by část těchto devizových rezerv prodala za aktuální (slabší) kurz. Počkat. Prodat devizové rezervy by znamenalo nakupovat české koruny. A nákup českých korun by vedl k tlaku na posílení koruny. A posílení koruny by snížilo hodnotu devizových rezerv a ČNB by vykázala ztrátu…

Jsme se trochu v těch miliardách zacyklili. Jde prostě o pomýlení, co je rolí ČNB, účetních principů (přecenění podle tržní ceny), záměna cash flow za zisk…

David Navrátil