PRAVDA A MÝTY O NÍZKOENERGETICKÉM A PASIVNÍM BYDLENÍ

Pavel Krumpár, 20.2.2014
Světová zdravotnická organizace (WHO) varuje: až 60 % populace trpí tzv. syndromem nezdravých budov. Řešením, jak bydlet zdravě, jsou nízkoenergetické a pasivní budovy.  

 

Světová zdravotnická organizace (WHO) varuje, že až 60 % populace trpí tzv. syndromem nezdravých budov. Ten souvisí se špatnou kvalitou vnitřního ovzduší a projevuje se různými zdravotními problémy. „Lidé málokdy tuší, že za jejich obtíže může nevyhovující budova, ve které žijí nebo pracují. Přitom hygienické normy nesplňuje 90 % nových bytů na českém trhu. Ty sice mají zateplení a dobře izolovaná okna, ale chybí v nich dostatečné a průběžné větrání, které je důležité pro zdraví každého z nás. „Řešením je kvalitní systém řízeného větrání v bytech pasivních domů, který zajistí průběžný přísun čerstvého vzduchu. Díky tomu nemusíme každou chvíli chodit otevírat okna, a přitom bydlíme komfortně a chráníme své zdraví,“ vysvětluje Martin Svoboda, výkonný ředitel JRD, české jedničky na trhu nízkoenergetického a pasivního bydlení. O pasivních domech a bytech ovšem stále koluje řada mýtů. Většina lidí si sice představí bydlení, které jim sníží spotřebu energií a ušetří peníze, zároveň se ale bojí, že je takové bydlení bude omezovat. „Lidé si často myslí, že v pasivním domě či bytě nesmí vůbec otevírat okna a nemají tak čerstvý vzduch. Nebo naopak mají obavu, že je díky systému automatického větrání bude trápit stálý průvan. To ovšem není pravda. Oboje je mýtus,“ říká Martin Svoboda.

   

Mýtus: V pasivních domech a bytech se nesmějí otevírat okna a není v nich čerstvý vzduch.

 

Pravda: „V pasivních domech okna samozřejmě otevírat lze, ale není to vůbec potřeba. Proč se nechat obtěžovat hlukem či prachem z ulice? Výměnu vzduchu totiž zajišťuje automatický systém řízeného větrání za pomoci rekuperační jednotky,“ uvádí Martin Svoboda. Vydýchaný vzduch se tak přirozeně mění za čerstvý stejně jako při otevřeném okně, ovšem bez prachu a hluku. V bytě se nehromadí oxid uhličitý, jehož vysoká koncentrace způsobuje například bolest hlavy, únavu, ospalost či nesoustředěnost. Stálý přísun čerstvého vzduchu přináší obyvatelům bytu mimo jiné také zdravý a kvalitní spánek. Důležitý je i vyrovnaný poměr kladných a záporných iontů. Snížená koncentrace záporných iontů totiž způsobuje zdravotní potíže. „Když jsme kontrolovali obývaný byt JRD s větracím systémem, který vzduch filtruje a zbavuje venkovních nečistot, byly hodnoty kladných i záporných iontů dokonce takřka totožné s hodnotami naměřenými ve venkovním prostředí. Špatně větrané byty bez přívodu čerstvého vzduchu tohoto nemohou dosáhnout,“ vysvětluje MUDr. Ariana Lajčíková, CSc. ze Státního zdravotního ústavu.

 

Mýtus: V zimě je v pasivních bytech chladno, v létě se přehřívají.

 

Pravda: Rekuperační jednotka se stará o udržování stálé vnitřní teploty. V zimě byty ohřívá, v létě v nich udržuje příjemný chlad. S odváděným vzduchem z místností do výměníku odchází také teplo, které se ovšem neztrácí. Jednotka ho předává čerstvému vzduchu vháněnému opět do bytu. Je využito i teplo, které vyzařuje lidské tělo nebo používané domácí spotřebiče. V létě je naopak možné použít noční předchlazení. „Rekuperační jednotka a žaluzie zajistí, že ani v parném létě teploty v interiéru nepřesáhnou 27°C. Systém řízeného větrání tak bohatě stačí - není potřeba pořizovat drahou a nezdravou klimatizaci,“ radí Martin Svoboda.

 

Mýtus: Protože se v pasivních bytech nevětrá, je v nich velká vlhkost, tvoří se plísně a množí se roztoči a bakterie.

 

Pravda: Řízené větrání zajišťuje v bytech neustále čerstvý vzduch a udržuje optimální hladinu vlhkosti. Prašnost výrazně omezují prachové filtry. Díky tomu v pasivních bytech nemají plísně, bakterie ani roztoči šanci. Zejména alergici, astmatici a lidé trpící ekzémy ocení zdravé prostředí, ve kterém se jim bude dobře žít. Kdyby tohoto stavu s optimální hladinou vlhkosti chtěli lidé dosáhnout v normálním bytě, museli by větrat ve dne i v noci každou hodinu. A ani tak by neměli ideální prostředí, protože větrání okny přináší do bytu prach i hluk a navíc vysouší vzduch

 

Mýtus: Použité technologie jsou náročné na údržbu.

 

Pravda: Rekuperační jednotka je v nově stavěných bytových domech umístěna v technickém zázemí domu. Její údržba a výměna filtrů je technicky nenáročná a kompletně ji obstarává správcovská firma.

 

Mýtus: Vlastnosti pasivních domů může ohrozit náhlý výpadek elektřiny.

 

Pravda: Nízkoenergetické a pasivní domy mají natolik nadstandardní energetické vlastnosti, že je neohrozí ani náhlý výpadek dodávek energií. V takovém případě teplota v bytě neklesne o více než jeden stupeň za den. Pokud by došlo k dlouhodobějšímu výpadku proudu, teplota v bytě zůstane na 13 až 15 stupních.

 

Mýtus: Ceny nízkoenergetických a pasivních bytů jsou vysoké, jejich pořízení se nevyplatí.

 

Pravda: Nízkoenergetické a pasivní bydlení používá kvalitní materiály avyspělé technologie. „Koupě takového bytu se rozhodně vyplatí. Jeho pořizovací cena není o mnoho vyšší a klient získá to, co ve standardním bytě nedostane: velmi komfortní a především zdravé bydlení, které navíc výrazně šetří provozní výdaje. Zejména náklady na vytápění, které jsou čtyřikrát až šestkrát nižší než u běžných novostaveb. Roční úspora tak činí 7.000 až 15.000 korun. Návratnost při současných cenách energií je 10-15 let. Kromě úspor za energie tato investice do kvality přinese 7-10% roční zhodnocení,“ vyčísluje Martin Svoboda a dodává: „Navíc je třeba mít na paměti, že Evropská směrnice požadavkem na budovy s téměř nulovou spotřebou energie neovlivní jen nové domy. Také při rekonstrukcích a úpravách, které budou vyžadovat stavební povolení, bude již nutné dodržovat nové normy. Lidem, vylepšujícím své starší bydlení, se tak v důsledku toho výrazně zvýší náklady.“

 

V Česku také všeobecně panuje názor, že nízkoenergetické a pasivní, tedy přírodu co nejméně zatěžující bydlení, pro majitele znamená omezení jeho životních standardů. Je tomu ale právě naopak: toto bydlení nové generace přináší mnoho výše popsaných výhod. Mýty, které o něm kolují, jsou ve valné většině jen mylnými domněnkami, často zaviněnými neznalostí. „Přestože je u nás povědomí i osvěta nižší než v zahraničí, zájem o nízkoenergetické a pasivní bydlení se stále zvyšuje. Dokládá to mimo jiné i fakt, že jsme v prvních letech našeho působení na tuzemském trhu stavěli velmi komorní projekty do 10 bytových jednotek. V současné době, po 10 letech působení na tuzemském trhu, už díky zvyšující se poptávce stavíme nejen komorní projekty jako například bytový dům Vila Na Výsluní, ale i mnohem rozsáhlejší projekty, jako je třeba Ecocity Malešice se 110 byty a Park Hloubětín se 125 byty. Přitom v příslušném projektu míváme obvykle 30-40 % bytů prodáno již před samotným zahájením výstavby a 97 % pak ještě před jejím dokončením,“ dodává Martin Svoboda. 

   

Poznámka:

Současná norma ČSN 73 0540 rozlišuje tři základní skupiny energeticky nenáročných objektů, které se liší spotřebou tepla vztaženou na m2 podlahové plochy vytápěných místností za rok (tzv. plošná měrná spotřeba tepla). Nízkoenergetické domy v ČR musí mít roční měrnou spotřebu tepla menší než 50 kWh/m2 za rok (v Německu se za nízkoenergetickou považuje již budova se spotřebou do 70 kWh/m2 za rok, ale je zde zároveň už i požadavek, aby se takto stavěla každá novostavba). Pasivní domy mají roční měrnou spotřebu tepla na vytápění do 15 kWh/m2 za rok; takto nízkou energetickou spotřebu lze pokrýt bez použití obvyklé otopné soustavy – pouze se systémem řízeného větrání obsahujícím účinné zpětné získávání tepla z odváděného vzduchu a malého zařízení pro dohřev vzduchu v zimním období. Nulové domy mají roční měrnou spotřebu tepla na vytápění méně než 5 kWh/m2 za rok.

 

Stavby podle běžných požadavků tepelně technické normy v ČR dnes dosahují spotřeby 180 kWh/m2 za rok.

 


Sdílejte článek na sociálních sítích nebo emailem

Social icons
Hodnocení článku

Fotogalerie Stavba, nejlépe hodnocené fotografie



Články Stavba