Jak dlouho se bude uzdravovat ekonomika?
Poměrně nenápadně, ale statisticky docela přesvědčivě prochází česká ekonomika mírným oživením už po tři čtvrtletí a dává se po hubených letech do pohybu, který odpovídá jejímu skutečnému fyzickému zdraví o něco lépe, než ony 4 roky upoutání na lůžku.
Připomeňme si, že protrpěná léta stagnace a poklesu neměla nic společného s poměrně slušnou finanční kondicí firem, domácností i veřejného sektoru, s uspokojivě zaplněnými zakázkovými knihami firem (s výjimkou stavebnictví), s nerostoucí nezaměstnaností, a se silnou likvidní a kapitálovou – a tedy úvěrovací – schopností bank.
Jediným, zato klíčovým handicapem hospodářství byl mentální blok na straně domácností a firem, chceme-li blbá nálada, tedy něco podobné situaci, kdy je v zdravém těle nemocný duch.
To už naštěstí neplatí, důvěra domácností v budoucnost se otočila nahoru ve druhém čtvrtletí loňského roku, přesně rok poté, co k obratu k optimismu došly české firmy. Spotřeba domácností se jako důsledek zlepšené nálady před nedávnem vrátila k úrovni, která dlouhodobě věrně kopíruje vývoj trhu práce (zaměstnanosti).
Je jen otázkou času, kdy firmy vyčerpají svoje volné výrobní kapacity, začnou více investovat a doplňovat zásoby, a přispějí tím k oživení (letos to ale asi ještě nebude). Drobnou pomocí bude oživení vládních infrastrukturních investic, některé (vládou podpořené?) investiční záměry zahraničních firem, a několika desetinami procenta přispěje k růstu i změněná kurzová politika (intervence) ČNB. To vše se odehrává na pozadí globálního ekonomického růstu a oživení a konsolidace v Evropě.
Rychlost a vývoj podobných rekonvalescencí lze poměrně spolehlivě statisticky měřit i odhadovat, daleko obtížnější – spekulativnější – to bývá s jejich pevností, nezvratností, resp. křehkostí a zranitelností. Když pominu nejistoty spojené s udržitelností dynamiky růstu v asijských a latinskoamerických ekonomikách, o nichž se toho hodně píše, ale nikdo k tomu moc jasného a přesvědčivého neumí říct, vynořuje se vůči českému oživení hrozba, kterou se nevyplatí podceňovat. Je příznačné, že má kořeny právě v tom sektoru, z něhož vzešla globální krize před pěti lety: v bankovnictví, tentokrát evropském. Evropský bankovní sektor letos projde dohledovým manévrem, který nemá co do rozsahu a hloubky v ekonomických dějinách obdobu: hloubkovou kontrolou kvality finančních aktiv, zejména úvěrového portfolia (asset quality review). Vzhledem k riziku, že kontrola objeví v bilancích bank horší nekvalitu, než jaká je zobrazena v jejich účetnictví, může se ukázat evropský bankovní sektor jako podkapitalizovaný, to vše s poměrně fatálním dopadem na úvěrovací sílu bank. Vzhledem k tomu, že evropská ekonomika a její oživení jsou kriticky závislé na bankovních úvěrech (šestkrát více než Spojené státy), riziko opětné evropské krize a jejího přenosu na nás by bylo nemalé. Nemluvě o vzniku všeobecné pesimistické nálady a opětného propadu důvěry u evropského (a Českého) sektoru firem a domácností. K tomu si přidejme již vyhlášenou novou kapitálovou regulaci bank, která v Evropě tak jako tak, i bez zmíněných testů kvality aktiv, vyvolá potřebu silné dokapitalizace bank.
Přesně v tomto kontextu se ukáže nadstandardní zdanění bankovního sektoru v několika zemích Evropy jako jedno z nejzhoubnějších opatření dotyčných vlád a parlamentů působící doslova jako jed vůči ekonomickému oživení a růstu zaměstnanosti.
Bankovní sektor v Česku má dnes poměrně slušný nárazník v podobě volného (vyššího než vyžaduje regulace) kapitálu. Ten by mohl sloužit k rostoucí úvěrové podpoře oživení v české ekonomice. Zmíněná nová přísnější kapitálová regulace z něj ale učiní kapitál povinný, tedy plus mínus odpovídajícídnešní (!) úvěrovací schopnosti bank. Tedy i české banky budou muset dříve nebo později navyšovat kapitál, aby se nestaly brzdou ekonomického oživení. Bankovní sektorová daň by v České republice omezila jediný zdroj, který k tomu dnes realisticky mají k dispozici – zisk.
Za pár dnů odstartuje sezóna zveřejňování hospodářských výsledků včetně zisků bank za rok 2013, což pravidelně bývá i sezónou protibankovního populismu a dobrou příležitostí oživit náměty na finanční, bankovní, sektorové daně. Oživení v České ekonomice s příznivými dopady na zaměstnanost je sice statisticky přesvědčivé a nadějné, jeho zranitelnost a křehkost ale stále značná.
Pavel Kysilka
Poslední zprávy z rubriky Makroekonomika:
Přečtěte si také:
Prezentace
28.03.2024 5 kroků pro pravidelnou údržbu vaší motorové pily
27.03.2024 I elektrická koloběžka musí mít povinné ručení
Okénko investora
Olívia Lacenová, Wonderinterest Trading Ltd.
Revoluce v umělé inteligenci: Nový superčip společnosti Nvidia může změnit svět
Jiří Cimpel, Cimpel & Partneři
Kdy a komu se vyplatí využít DIP (dlouhodobý investiční produkt)
Mgr. Timur Barotov, BHS
Michal Brothánek, AVANT IS
SPILBERK investiční fond SICAV, a.s. se mění k lepšímu aneb Co přinesla Valná hromada
Miroslav Novák, AKCENTA CZ
ČNB pokračuje ve snižování sazeb, proinflačním rizikem slabší koruna
Ali Daylami, BITmarkets
Bitcoin stanovil nové historické maximum – Je už na nákup pozdě?
Petr Lajsek, Purple Trading
Slabá koruna prodraží dovolenou. Kolik si kde letos připlatíme?
Jakub Petruška, Zlaťáky.cz