Zregulovaný růst

Zaujal mě ekonomický výzkum profesora Johna Seatera. Ten zkoumá vliv regulace na ekonomický růst. Regulaci určuje vláda. Může jít o její vlastní počin nebo o počin vyplývající z jejích závazků (ano, například Evropská unie). Nicméně málo se ví o tom, jak tato opatření ovlivňují růst ekonomiky. Ekonomové se většinou při hodnocení státu soustředí na efektivitu vlády ve smyslu, jaká je struktura výdajů a daní vlády a jaká by měla být, jakých deficitů dosahuje, jak velký je dluh a jaká je souvislost s ekonomickým růstem.

Navíc je téma regulace aktuální, protože zažíváme novou regulatorní vlnu.Výsledky jeho výzkumu vás možná překvapí. Jsou totiž alarmující. Pokud by regulace v USA zůstala na úrovni roku 1949 a nezvyšovala se, tak by ekonomika v průměru rostla o dva procentní body více. Jinými slovy, průměrný růst HDP by dosahoval něco málo přes tři procenta. Seater tvrdí, že bez nové regulace by průměrný růst dosahoval pěti procent. To je obrovský rozdíl, co myslíte. Sílu tohoto rozdílu si člověk uvědomí, až když tento efekt nasčítá za celou dobu. Dvě procenta ročně za více než půlstoletí udělá divy. Takové divy, že člověk má tendenci říci, to není možné a jít dále. Kumulovaný dopad totiž ukazuje, že HDP by mohlo být o 70% vyšší, kdyby se regulace nezpřísňovala!

Tak a zastánci regulace již bijí na poplach. Budou argumentovat externalitami, které je potřeba internalizovat, riziky, která je potřeba eliminovat, životním prostředím, které je potřeba ochránit, sociálními aspekty, že HDP není jedinou veličinou, kterou bychom měli sledovat. Ano, to jsou argumenty, na které slyšíme, protože zní logicky, morálně, správně, můžeme se s nimi ztotožnit. Regulátoři však musí umět i vysvětlit, proč máme akceptovat vyšší nezaměstnanost, kterou způsobují. Pokud to neumí, tak to abychom raději zregulovali regulátory.

David Navrátil
Česká spořitelna, a.s.