Japonsko: růst nebo přežití? (pokračování)

Minulý týden jsem v článku Abenomics: Japonsko: růst nebo přežití? ukazoval, že japonská vláda potřebuje udržet výnosy ze státních dluhopisů na nepřirozeně nízkých úrovních. Protože jejich růst například na italskou úroveň by zvýšil deficit o zhruba 5% HDP každý rok. A to má Itálie dluh vlády na cca polovině Japonska.

Stávající situace tak nedává moc smysl. Proto v minulosti mnoho investorů zkoušelo spekulovat na růst výnosů japonských dluhopisů. A tato spekulace vedla k vylámaní si zubů. Výnosy se nepohnuly.

Proč? Japonský dluh nedrží zahraniční investoři. Nemají proto páku, aby se výnosy zvýšily. Dluh drží japonské domácnosti. Především prostřednictvím penzijních fondů. Ale to se mění. A to je velká hrozba pro udržitelnost státních financí.

Důvodem je demografie. Japonci stárnou. A zvyšuje se počet důchodců. Dokud Japonci byli v produktivním věku, tak spořili. Růst úspor znamenal rostoucí poptávku po japonských státních dluhopisech. Potud vše v pořádku. Ale čím dál více Japonců jde do důchodu. Do důchodu, ve kterém budou své úspory potřebovat na spotřebu. A to povede k prodejům státního dluhu, což logicky bude tlačit výnosy směrem nahoru. Logický důsledek nižší poptávky po státním dluhu.

Růst výnosu rovná se vyšší náklady na dluh a růst dluhu. Spirála, kterou musí vláda za každou cenu zastavit. Navíc by tato spirála semlela i japonské důchodce. Růst výnosů znamená pokles jejich ceny. Pokud by začaly klesat ceny dluhopisů, začala by klesat i hodnota úspor Japonců. A Japonci by tak měli nižší důchody, než plánovali, což by se odrazilo v dalším poklesu ekonomiky.

Proto do hry vstoupila centrální banka, která začala nahrazovat poptávku po státním dluhu. Hlavní cíl je nenechat výnosy růst na úrovně, kdyby se japonská ekonomika pod tíhou dluhu začala hroutit. To je hlavní motivace Abenomics. Podpora růstu japonské ekonomiky je jenom takovým pěkným vedlejším produktem.


David Nabrátil, Česká spořitelna a.s.