Jeden hot, druhý čehý: Hledá se správný policy mix

Na jedné frontě se bojuje o razanci fiskální politiky a hledá se cesta, jak zastavit růst veřejného dluhu. Úsporami nebo růstem? Na frontě druhé se bojuje o měnovou politiku. Na trzích stoupají sázky, že Evropská centrální banka sníží úrokové sazby, německá kancléřka Angela Merkelová ale kontruje vyjádřením, že Německo by naopak potřebovalo vyšší úrokové sazby. Dobrý námět na diskuzi různých kombinací obou typů stabilizační politiky

Budeme-li se držet hlavního proudu ekonomie vycházející z neokeynesiánského paradigmatu, má smysl stabilizační hospodářská politika vyhlazující výkyvy poptávky. Standardními instrumenty jsou veřejné finance a měnová politika. Recesi by měla korigovat uvolněná politika a naopak. V měnové politice to většinou ve vyspělých zemích funguje, ve fiskální politice je to obtížnější. Centrální banky dostaly jistou míru nezávislosti, rozpočet je příliš lákavé sousto, než aby se ho politici vzdali. Naštěstí existují automatické stabilizátory.

Jenže nezáleží jen na celkovém „policy mixu“, ale i jeho kompozici. Zkrátka, nízké úrokové sazby a snižování rozpočtového deficitu se nerovná vysokým sazbám a fiskálnímu rozhazování. Teoreticky existují čtyři možné kombinace (graficky by bylo možné všechny případy hezky popsat pomocí IS-LM modelu). Podívejme se, k čemu mohou vést při nevhodné aplikaci:

1. Nízké úrokové sazby + pozitivní fiskální stimul: riziko přehřátí ekonomiky, inflace, růst cen nemovitostí a dalších aktiv, bankovní krize, fiskální krize (příklad: Řecko po vstupu do eurozóny)

2. Nízké úrokové sazby + negativní fiskální stimul: jedna politika neguje druhou, dopad na HDP minimální, ale nižší úrokové sazby, riziko bublin na trzích aktiv a bankovní krize (příklad: Španělsko a Irsko po vstupu do eurozóny, Dánsko v letech před finanční krizí nebo současný zrychlující růst cen nemovitostí v Německu)

3. Vysoké úrokové sazby + pozitivní fiskální impuls: jedna politika neguje druhou, dopad na HDP minimální, ale vyšší úrokové sazby, „crowding out“ efekt, soukromé investice a spotřeba negativně ovlivněny drahými úvěry a vytlačovány expanzí vládních výdajů

4. Vysoké úrokové sazby + negativní fiskální impuls : hluboká recese, vysoká nezaměstnanost, riziko deflace (příklad: současné Řecko, Španělsko, Portugalsko)

V jedné z předchozích poznámek (Měnová politika ECB: One size fits all?) jsem se snažil ukázat, že jednotlivé země eurozóny by potřebovaly často značně odlišnou měnovou politiku. Celkový „policy mix“ je možné vybalancovat fiskální politikou, nicméně z výše uvedeného vyplývá, že to nemusí být bez vedlejších efektů.

Jak z toho ven? Potíž je v tom, že v řadě zemí nejde primárně o problém na straně poptávky, ale strukturální problémy na nabídkové straně ekonomiky a na ty se musí jinými nástroji než úrokovými sazbami nebo fiskální politikou.

David Marek, Patria Finance