Igor Polanský: Výnosná investice

Penzijní reforma má za sebou téměř čtyři měsíce své existence. Diskuze kolem ní se od počátku „točí“ především kolem nevýhodnosti a chyb druhého pilíře ve srovnání s výhodami prvního pilíře. Argumentováno bylo mnohým, od dlouhodobé existence (v řádech desítek let), přes záruky proti vytunelování až po jistotu a stabilitu. Argumentuje se rovněž nejistotou výnosů u druhého pilíře. Co se však stane, když se na první pilíř podíváte ze stejného pohledu jako na jakýkoli jiný investiční nástroj? Tedy bude vás zajímat klasický investiční trojúhelník: výnos, riziko, likvidita.

Samozřejmě je možné namítnout, že takový pohled není správný, že v případě prvního pilíře jde o průběžný systém, kde současní plátci sociálního pojištění hradí důchod současným důchodcům. A současným plátcům pak by měl být v budoucnu hrazen státní důchod z odvodů budoucích plátců sociálního pojištění.  Nicméně svým způsobem se o investici jedná.

Výnos

Co se stane, když místo do prvního pilíře byste své prostředky odváděli do jiného investičního nástroje? První co by vás zřejmě zajímalo, by byl jeho výnos? Tedy kolik do prvního pilíře zaplatíte a kolik z něj dostanete.

Vezměme si zaměstnance, který má hrubou mzdu 22 000 Kč, je mu 35 let a půjde do důchodu v 68 letech. Za dobu práce (počítáno od dvaceti let věku mínus 5 let, kdy byl nezaměstnaný) by si „naspořil“, při ročním výnosu 1 % nad inflaci, asi 3 175 000 Kč. Aby tuto částku vybral za dobu svého života, počítáno s průměrným důchodem v roce 2012, tzn. 11 000 Kč, musel by se dožít asi 92 let.

Pokud by ten samý zaměstnance pobíral mzdu 35 000 Kč, „naspořil“ by si 5 051 000 Kč, aby si tuto částku vybral (opět počítáno s průměrnou výší důchodu pro rok 2012), musel by se dožít 106 let.

Člověk tedy v prvním pilíři při dožití se penze získá ze systému méně, než do něj vložil. A to počítáme se současnými podmínkami, které se s velkou pravděpodobností budou dále zpřísňovat (eufeministicky se tomu říká úprava systému). Dokonce to vypadá, že současný třicátník si v důchodu užije jen 28 % své „investice“.

Riziko

Každá investice s sebou nese riziko. Nejinak je tomu i v případě „investování“ do prvního pilíře. Tento pilíř důchodového systému je výrazně náchylný na změny, zejména v souvislosti s rozhodováním politiků.

Může se změnit výše „vkladu“, tzn. zvýšit sazby odvodů na sociální pojištění. Stejně tak je možné protáhnout dobu spoření (jsme svědky dnes), tedy prodloužit věk odchodu do důchodu. Rovněž je možné zpřísnit pravidla pro výplatu důchodu či snížit náhradový poměr.

Likvidita 

V případě druhého pilíře spoustě lidí vadí jeho nízká likvidita, ale první pilíř na tom není o moc lépe. Kromě možnosti předčasného důchodu, nelze čerpat peníze před dosažením důchodového věku. Nelze z něj vystoupit. Placení lze přerušit stejně jako v případě II. pilíře (nemocenská, rodičovská, nezaměstnanost).

Nicméně tato investice nese další nevýhody.  Není žádná garance, lze čerpat pouze doživotní penzi a v případě úmrtí se vůbec nic nedědí, přičemž existuje riziko státního bankrotu.

Možná vám uvedené argumenty připomínají důvody kritiků druhého pilíře. Ovšem první pilíř na tom není o moc lépe. Ale v myslích mnoha lidí vítězí, protože je přeci státní. Druhý pilíř není spasitelem a určitě není vhodný pro každého. Při volbě vstupu do důchodového spoření záleží na mnoha parametrech (věk, příjem atd.), nicméně neměl by být kritizován za nedostatky, které stejně tak nese vyzdvihovaný první pilíř.

Autor: Igor Polanský