Akciové katastrofy, aneb jak jsme se nikdy nestali investory I.

V časech, kdy činil průměrný věk naší budoucí redakce přibližně 12-14 let, jsme hýřili plány na to, jak jednou vyděláme opravdu velké peníze. Navzájem jsme se trumfovali fantastickými částkami, za nimiž stála zcela „logická“ know how. Za okny tehdy zuřil doznívající Wild East namixovaný s prvopočátky Wild West, když zvídavější kamarád kdesi objevil stručnou knížku psanou svěžím jazykem s názvem: Akcie: Život milionáře. Spolužák byl natolik kolegiální, že mě se svým geniálním (a pochopitelně tajným) plánem na tvorbu bohatství seznámil. Od té doby bylo vše jasné. Až do osmnácti a prvního skutečného obchodu na burze. Ačkoli byste se při listování zmíněnou knihou zřejmě neubránili úsměvu, zůstává šokujícím faktem, že tržní „osvěta“ vypadá ústy brokerů stále stejně i po dvaceti letech. Ačkoli nám v tehdejším věku Petr Weiss na přednášce do detailů vysvětlil, co dělat v oné značně nepravděpodobné situaci, že bychom se ocitli o samotě s dívkou svých snů, manuál, jak přijít se ctí o finanční panictví, nám nikdo nenabídl. A tak jsme aplikovali systém: Pokus – omyl. Až pozdě jsme zjistili, že tato taktika je příliš drahá a že náš úsudek není tak břitký, jak se zdálo. Cesta na investorskou Golgotu skončila okamžikem, kdy rodiče troufale odmítli dorovnat poslední margin call a dveře bytu, jež doposud hájily bezstarostnou celistvost naší rodiny, s prásknutím postavily nepřekonatelnou překážku mezi námi a našimi na genetické motivační bázi fungujícími investičními sponzory. V tu chvíli nás sice čekal okamžik nanejvýš potupný (podpis pracovních smluv), na akcie jsme ovšem nezapomněli. Alespoň z některých úhlů pohledu… Vyhnout se fiasku na burze je a není jednoduché. V zásadě musíte dodržovat pár základních pravidel, na druhé straně neexistuje jiná sféra lidského konání, kde by bylo tak lákavé tato pravidla porušovat… Pár pravidel pro šťastnější život drobného investora vám nabízíme níže.

"Pojednání" o tom, jak nepřijít na trhu o kalhoty, čtěte na iPOINT