Rozevřené nůžky mají logiku

Tradičně klidné pondělí přineslo pouze ranní CPI z Číny, který meziročně rostl na 3,2 %, při očekávání tříprocentního růstu. Vyšší inflace samozřejmě snižuje manévrovací schopnosti tamní centrální banky s ohledem na budoucí snížení základní úrokové sazby při eventuálním ochlazení ekonomické výkonnosti. Z evropských událostí stojí za zmínku pouze neschopnost lídra italských voleb Bersaniho sestavit vládu. Je zřejmé, že bez podpory další strany nezíská jeho PD potřebný mandát. Šéf další velké strany Grilo se ovšem nechal slyšet, že pokud členové jehopartaje podpoří menšinovou Bersaniho vládu, odejde z politiky. Situace je nepříjemná, jelikož Itálie díky nefunkční vládě nemusí stihnout do konce dubna odevzdat EU program reforem a fiskální konsolidace.

Bez událostí nebyla ani Česká republika. ČSÚ potvrdil pokles HDP za čtvrtý kvartál o 1,7 %, pro ČNB představují zveřejněné údaje riziko směrem k poněkud hlubšímu útlumu ekonomické aktivity, zaznívají dokonce názory o recesi, trvající celý příští rok.

Nový týden zahájily trhy v USA nevýrazným pohybem za poměrně nízkých objemů. Index Dow Jones opět překonal o pár bodů historická maxima. I přes rozevírající se nůžky mezi makro údaji a výkonností indexů bych v tomto fenoménu nespatřoval paradox. Slova o neúčinnosti kvantitativních uvolňování lze jednoduše otočit v otázku, co by se dělo při jeho neexistenci. Je dost možné, že současná stagnace ekonomiky by bez tisknutí peněz byla několikaprocentní recesí. Při stále trvajících inflačních rizicích na dolní straně navíc nelze očekávat brzké ukončení ani redukci tohoto programu. A nic nepotěší trhy víc, než jistota. Navíc při akceptaci staré známé myšlenky o přehnané rekci trhů se již nová maxima tedy nejeví tolik nelogicky...

Mojmír Boček