(Ne)právní rámec důchodového pojištění (8)

Předchozí: Systém průběžného financování. Idea veřejnoprávní instituce zde byla přítomna již na počátku devadesátých let. Její samoúčelné prosazování nemůže vést k žádoucímu efektu.

Vrátíme-li se k "ekonomické podstatě" práva důchodového pojištění, zdá se že nadále setrváme u průběžného systému financování. Ten je v současné době definován dávkově, to znamená, že zákon přináší výčet dávek a stanovuje bez dalšího způsob jejich výpočtu. Velmi vážně se však uvažuje o přechodu na tzv. příspěvkově definovaný systém. Jednoduše jej lze charakterizovat tak, že výše důchodu bude korespondovat s objemem zaplaceného pojistného, rozpočítaného na množství let očekávané doby života ve věku odchodu do důchodu.

 Hlavní výhoda tohoto systému se spatřuje v eliminaci demografických vlivů. Na druhé straně nutno předpokládat vznik jisté asymetrie, protože jej nelze uplatnit v případě dávek podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a u dávek pozůstalostních. Hodí se tedy jen na starobní důchody. Vše nasvědčuje tomu, že tento princip se pokouší aplikovat již zmíněný zákon č. 116/2001 Sb., který novelizoval zákon o důchodovém pojištění s účinností od 1.7.2001. (Aliaweb již podrobně komentoval, snad nebude na škodu připomeneme-li si některé podstatné souvislosti.)

Základní argumentace se opírala o odstranění neodůvodněných rozdílů mezi poživateli tzv. předčasných starobních důchodů a starobních důchodů standardních, tj. na které vznikne nárok dosažením důchodového věku (označení předčasný, standardní, podle obecné úpravy atp. je právně irelevantní, používají se jen jako pomocná vyjádření, protože zákon tyto pojmy nezná, rozlišuje starobní důchod podle definovaných podmínek). Existují v zásadě dva typy předčasných starobních důchodů, pro něž se vžilo označení dočasně snížený a trvale snížený.

První z nich má delší tradici a byl zaveden do našeho právního řádu nařízením vlády č. 118/1988 Sb. Občan, který   byl  uvolněn z dosavadního zaměstnání  z důvodů uvedených v § 46 odst. 1 písm. a) až c) zákoníku práce  měl ode  dne následujícího  po dni uvolnění nárok na starobní důchod, jestliže  byl zaměstnán nejméně 25 roků, do dovršení věku potřebného pro  nárok na starobní důchod podle zákona  o  sociálním  zabezpečení  mu  chyběly  ke dni uvolnění  nejvýše dva roky a příslušný  orgán  státní  správy   mu  nemohl  zajistit  vhodné  zaměstnání. Musely být splněny všechny tři podmínky.

Toto nařízení vlády nahradil zákon č. 39/1994 Sb., který již nevyžadoval uvolnění z důvodů podle § 46 odst. 1 písm. a) až c) zákoníku práce. Namísto toho požadoval k rozhodnému datu nepřetržité vedení  po  dobu  nejméně 180  kalendářních dnů v evidenci uchazečů o zaměstnání u úřadu práce. Zásadní rozdíl spočíval však v tom, že se nedopočítávala doba do dosažení důchodového věku jako u nařízení vlády č. 118/1998 Sb., nýbrž se jeho výměra naopak snižovala o 1 %  výpočtového základu za každých i započatých 90  kalendářních  dnů  z  doby  ode  dne,  od  kterého se přiznával starobní  důchod,  do  dosažení  důchodového  (potřebného) věku.

Zákon o důchodovém pojištění tuto dikci inkorporoval prakticky beze změny (výčet podmínek, resp. kvalifikovaných důvodů později rozšířil). Snížení procentní výměry je však časově limitováno, protože při dosažení důchodového věku lze v tomto případě požádat o starobní důchod podle standardní úpravy. Snížení tak  trvá maximálně dva roky, a proto se hovoří o dočasně sníženém starobním důchodu. Od 1.7.2001 byla penalizace zvýšena o 0,3 %, tj. z 1 % na 1,3 %.

Je zcela evidentní, že toto ustavení řešilo a řeší především problematiku nezaměstnanosti, tedy cosi, co nepostrádá přívlastek sociální, ale souvislost s důchodovým pojištěním je až sekundární.

Flexibilněji, a to nejen ze současného pohledu, působí další typ předčasného starobního důchodu, který důvodová zpráva uvedla takto: "Zavádí  se  nový  typ  poskytování  starobního  důchodu  před dosažením věku stanoveného v §  32 zákona, který umožňuje občanovi vlastním rozhodnutím zvolit datum jeho přiznání. Pro tento účel se ve  srovnání s  předčasným poskytováním  starobního důchodu  podle § 30 prodlužuje  doba, v níž  lze před dosažením  důchodového věku tento  důchod  přiznat,  až  na  tři  roky,  a  nestanoví podmínka nepřetržitého vedení  v evidenci uchazečů o  zaměstnání po určitou dobu.  V těchto  případech však  nebude umožněno  přiznat starobní důchod podle  § 29 po dosažení  věku uvedeného v §  32 zákona, což znamená,  že procentní  snížení důchodu  za dobu  jeho pobírání do dosažení důchodového věku bude trvalé."

Zavedení trvale sníženého starobního důchodu bylo tedy zdůvodněno jako umožnění dispozitivního nakládání pojištěnce s datem odchodu do starobního důchodu. Nicméně skutečnost, že snížení procentní výměry jen o 0,6 %  výpočtového základu za každých i započatých 90  kalendářních  dnů  z  doby  ode  dne,  od  kterého se přiznává starobní  důchod,  do  dosažení  důchodového  věku, a pozdější snížení této penalizace na 0,3 % u vybraného okruhu případů, svědčí o tom, že zákonodárce měl zájem na aplikaci takového postupu. Ani zde tedy nelze souvislost s politikou zaměstnanosti vyloučit.

 Ztráta zájmu, ale zřejmě i opoziční tlak na snížení mandatorních výdajů, se projevil v novele reprezentované zákonem č. 116/2001 Sb. Penalizace od 1.7.2001 nyní činí "jednotně" 0,9 % procentní výměry. A snad ani nemá význam hovořit o tom, že již dříve bylo upuštěno od původně předpokládaného prodloužení intervalu dřívějšího odchodu do starobního důchodu na čtyři roky od 1.1.2001, resp. se přestalo počítat s prodloužením tohoto odstupu na pět let od roku 2007.

Co to znamená v praxi? Jestliže u dočasně sníženého starobního důchodu je nakonec pojištěnec krácen na výši starobního důchodu maximálně o 3 % procentní výměry (2 roky, kdy nebyl výdělečně činný po přiznání předčasného důchodu), tak u trvale sníženého starobního důchodu představuje nejvyšší úhrnná hodnota penalizace 16,2 % procentní výměry. To jistě není zanedbatelná hodnota. Její mechanické převzetí však není úplně vypovídající. Objasníme si to na jednoduchém příkladu.

  tps