Po pěti letech začne plně účinkovat zákon o ekologické újmě

PRAHA (MEDIAFAX) - Po pětiletém odkladu začnou od ledna účinkovat některá ustanovení zákona o ekologické újmě. Řada českých firem tak musí mít od ledna finančně zajištěna preventivní nebo nápravná opatření pro případ vzniku ekologické újmy.

Nástrojem takových zajištění může být například pojištění. Tato povinnost se vztahuje na ty provozovatele, kteří na základě hodnocení rizik zjistí, že svojí provozní činností mohou způsobit ekologickou újmu, jejíž náprava a náklady spojené s preventivními opatřeními přesáhnou 20 milionů korun. Pětiletý odklad měl dát firmám čas se na novou povinnost připravit.

Základní hodnocení rizik musí provést všichni provozovatelé činností uvedených v zákoně. Těmi jsou například skládky, spalovny odpadu či velké průmyslové podniky. Ti, kteří při hodnocení dosáhnou minimálně 50 bodů, mají následně povinnost provést hodnocení podrobné. Firmy je přitom musí provést nejpozději ke konci roku 2012 tak, aby k 1. lednu 2013, kdy ustanovení nabudou účinnosti, byly připraveny.

Hodnocení například identifikuje zdroje rizik, ohrožené populace živočichů či rostlin a navrhuje příslušná opatření včetně jejich finanční náročnosti.

Zákon ale počítá s výjimkou pro ty provozovatele, kteří jsou registrovaní v Programu EMAS, mají certifikovaný systém ISO 14001, nebo pro provozovatele, kteří prokazatelně zahájili kroky k zaregistrování či získání takové certifikace. Těm stačí jen jednoduší základní hodnocení rizik. Na tyto podnikatele se rovněž nevztahuje povinnost mít finanční zajištění.

Zákon přijatý už v roce 2008 stanoví, že provozovatelé vybraných činností mají v případě bezprostřední hrozby vzniku ekologické újmy povinnost provádět nezbytná preventivní opatření, čímž ponesou spojené náklady. Musí o tom také informovat příslušný orgán státní správy, který může ukládat preventivní opatření, stanovit jejich podmínky a určit lhůtu k jejich provedení.

Norma také zavedla princip "znečišťovatel platí". To znamená, že provozovatel, jehož činnost způsobila ekologickou újmu nebo bezprostřední hrozbu takové újmy, je za ni finančně odpovědný. Od toho si stát slibuje, že provozovatelé budou nuceni přijímat opatření a rozvíjet postupy ke snižování rizik vzniku ekologické újmy, aby riziko jejich finanční odpovědnosti bylo sníženo.

V případě, kdy k újmě skutečně dojde, má provozovatel povinnost provést nápravná opatření, tedy především vrátit poškozené životní prostředí do původního stavu, což zákon preferuje před peněžitou náhradou.

Podstatnou změnou, kterou zákon přinesl proti předchozí legislativě je, že podmínkou provedení nápravných opatření provozovatelem už není jeho protiprávní jednání. V minulosti totiž bylo možné, že pokud podnikatelskou činností vznikla nějaká ekologická újma, platil náhrady škod stát a nikoli podnikatel, který ji způsobil. Stačilo například prokázat, že při vzniku takové újmy nejednal protiprávně. Nyní stačí prokázání příčinné souvislosti mezi provozní činností a vznikem ekologické újmy a nevyžaduje se tedy prokázání protiprávnosti a zavinění ve formě úmyslu nebo nedbalosti.

Norma ovšem umožňuje, že v případě, když provozovatel způsobí ekologickou újmu, ale neporuší zákon, mohou mu být zpětně proplaceny náklady vynaložené na nápravná opatření.

Za ekologickou újmu se přitom považuje jen taková újma, která je měřitelná a má závažné nepříznivé účinky na vybrané přírodní zdroje, tedy chráněné druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a jejich přírodní stanoviště, povrchové nebo podzemní vody a půdu.

Miroslav Kynčl, kyncl@mediafax.cz