Opravdu ECB udělá cokoliv? Ano!

Prezident Mario Draghi na tradiční tiskové konferenci po oznámení o výši základní úrokové sazby mimo jiné pronesl, že centrální banka již udělala mnohé z toho, co bylo třeba.

Burzovní „hnidopichové“ by v téhle větě mohli najít jinými slovy vyjádřenou myšlenku, že více již ECB udělat nemůže. Opak je ale pravdou. Při pohledu na úkoly a nástroje ECB se sice může zdát, že příliš nástrojů centrální banka nemá. Hlavním posláním evropské centrální banky je totiž udržet cenovou stabilitu ve všech členských zemích eurozóny a udržovat stabilitu finančního systému. Nástroji k dosažení cílů jsou stanovení hlavní úrokové sazby, kontrola množství peněz v oběhu, správa devizových rezerv a povolení centrálním bankám vydávat eurobankovky.

Tyto úkoly tedy nedávají bance příliš silný mandát k řešení hospodářské situace v eurozóně, jelikož ji neudělují pravomoce k tomu, aby financovala vlády. Dalo by se tedy skutečně říci, že více už ECB udělat nemůže. Pohled do nedávné minulosti nicméně odkrývá nástroje, u kterých lze těžko nalézt souvislost s původním posláním banky. Operace LTRO dodávající trhům likviditu se přímým financováním vlád sice nazvat nedala (i přes její jasné poselství bankám, tedy aby levné peníze utratily za dluhopisy zadlužených zemí). Zato program OMT nabízející přímo likviditu trhům s vládními dluhopisy zemí periferie byl legalizován zcela nepokrytě (možná právě díky neúspěchu LTRO, jehož levné peníze banky ne vždy použily právě pro nákup státních dluhopisů).  Nehledě na skutečnost, že ECB ve snaze mírnit dopady krize a srazit tržní úroky státních dluhopisů ohrožených zemí eurozóny v posledních letech italské, řecké a španělské dluhopisy přímo nakupovala, za což si vysloužila tvrdou kritiku.

Tyto operace, ať už byly (a budou) nazývány jakkoliv, jsou tedy legitimně využívány, ačkoliv by je banka z hlediska svých cílů a nástrojů používat neměla. Přímou souvislost s hlavní funkcí ECB, tedy s udržením cenové stability ovšem přece jen mají. Ohromné množství peněz uvolněných do oběhu, by mohlo zvýšit inflační tlaky, tedy ohrozit zmíněnou cenovou stabilitu. Dle včerejších inflačních prognóz (letos 2,5 %, v roce 2013 potom 1,1-2,1 % a v roce 2014 dokonce 0,6-2,2 %) je ovšem názorně vidět, že evropská centrální banka se o tento ukazatel neobává.

Dle mého názoru a ve světle uvedených údajů se tedy slova Maria Draghiho o tom, že „centrální banka již udělala mnohé z toho, co bylo třeba,“ dají vyložit přesně opačně. Přesně v duchu zářijového: „Whatever it takes!“

Mojmír Boček