Jak se mění chování evropských bank?

Jejich chování vypovídá o mnohém. Banky totiž omezují přeshraniční transakce. To by samo o sobě nebylo zas tak překvapivé, kdyby se to netýkalo i transakcí v rámci finanční skupiny. Není to tak dávno, co řada nadnárodních společností pracovala s cash pool. To znamená, že nejdříve si pobočky s nedostatkem hotovosti půjčovaly od jiných poboček, resp. centrály, a teprve poté si půjčovaly od bank.

Nyní se situace změnila

Banky se čím dál více bojí rozdělení eura a následné devalvace měn slabých zemí. Německým bankám (např. Commerzbank nebo Deutsche bank) se nechce financovat ani své pobočky. Preferují stav, kdy si jejich ve Španělsku operující pobočky půjčí nedostačující hotovost od Evropské centrální banky a jejich centrála naopak přebytek volných peněžních prostředků zase u Evropské centrální banky uloží.

Dalším příkladem je UniCredit. Tato italská banka si ještě nedávno zakládala na svém panevropském přístupu.  To se poslední dobou výrazně změnilo. Nedávno poskytla jednotlivým pobočkám výrazně větší svobodu, než bylo dříve zvykem. Co tím sleduje? Pokud budou jednotlivé pobočky méně závislé jedna na druhé, umožní to jejich snadnější prodej v případě potřeby.

Co na to říct? Snad jen to, že banky se snaží chránit svá aktiva.