Nestandardní situace = nestandardní řešení

Světová ekonomika a finanční systém jsou pod tíhou doznívající hypoteční krize USA a bující dluhové krize eurozóny zatíženy značnou nervozitou a nejistotou. Obě krize mají jiné hlavní příčiny (nedostatečná regulace finančního trhu USA a politická/fiskální nedisciplinovanost řady zemí eurozóny), ale podobné symptomy. 

Změnu monetární politiky centrálních bank akceleroval drtivý tlak hypoteční krize, mimochodech největší v poválečné éře. S náhlým propadem cen nemovitostí, cenných papírů, investičního, firemního a spotřebitelského sentimentu, výdajů a ekonomické aktivity spolu s růstem nezaměstnanosti, prudce vzrostla neschopnost domácností splácet své hypoteční a jiné spotřebitelské závazky. To mělo za následek krach řady firem včetně finančních institucí. Smrtící spirála krize pozastavila tep srdce finančního systému, když oslabila důvěru, dostupnost úvěrů ("credit crunch") a normální efektivní fungování finančních trhů, čímž vážně ohrozila dominantní cíl každé centrální banky. Centrální banky hlavních světových ekonomik, Fedu, ECB (a desetiletí předtím i Bank of Japan) zredukovaly své klíčové úrokové sazby na minimum a prakticky tak upadly do pasti likvidity.

Hlavní transmisní mechanismus se přes opatření zadrhnul, nenastartoval zcela ekonomickou aktivitu a nesnížil nebezpečí deflace. Úrokové sazby již není kam snižovat. Krev v podobě finančních toků kolabujícího organismu světové ekonomiky přestávala proudit i přes četné injekce úrokových redukcí ze strany monetárních autorit. Komerční banky totiž levné úvěry využily k posílení své primární stability. Zpřísněná kritéria poskytování úvěrů, zhoršená bonita žadatelů a obecně pokles zájmu o úvěry, znamenaly propad úvěrové aktivity.

Nestandardní situace vyžadují nestandardní řešení. Centrální banky hlavních světových center se proto rozhodly využít další nekonvenční nástroje monetární politiky. To znamená kvantitativního uvolňování v podobě nákupu státních i privátních dluhopisů s pestrou škálou doby splatnosti. Cíl je jasný: posílit bankovní rezervy, snížit úroky na výnosové křivce a zvýšit peněžní zásobu. Hlavním rizikem kvantitativního uvolňování je jeho optimální nastavení. Předávkování ekonomiky likviditou sebou nese nebezpečí inflace, naopak nedostatečné úvěrování ekonomiky může snižovat efektivitu nástroje.

Největším problémem, na který nedávno poukázal i bývalý šéf Fedu Greenspan, je ale slabá sekundární aktivita komerčních bank. Ty mohou proti přání centrálních bank spíše preferovat investiční záměry na finančních, komoditních a jiných trzích s nebezpečím vzniku bublin, než uvolňovat úvěry firmám v ekonomice, které mají potíže je získat. Proto centrální banky v rozvíjení kvantitativního uvolňování často prokazují značnou vynalézavost. Například šéf Fedu Bernanke v lednu 2009 vymezil tehdejší monetární politiku nikoliv jako kvantitativní, ale jako úvěrové uvolňování s adresným cílením monetizace na úvěrové podmínky firem a domácností (i když Fed v rámci druhé fáze kvantitativního uvolňování nakoupil 600 mld. USD amerických státních dluhopisů).

Hospodářská politika nemá na výběr mnoho řešení, jak pomoci během krize ekonomikám v recesi. Přesto monetární expanze s působením dluhové krize eurozóny vyvíjející stres na finančních trzích a v ekonomice dává větší smysl než fiskální stimulace. Dle keynesiánského modelu IS/LM (Investment-Saving/Liquidity preference-Money supply) by schodkový rozpočet sice nemusel znamenat zvýšení úrokové míry v ekonomice. Při současné míře zadlužení USA, nemluvě o eurozóně nebo Japonsku, by takový impuls ale dále narušil stabilitu ekonomického a finančního systému. Podle MMF politika kvantitativního uvolňování pomohla ke snížení systémových rizik po krachu Lehman Brothers, zlepšení tržního sentimentu a recese v zemích G7 ve druhé polovině roku 2009.

Centrální banky nejsou dokonalými lékaři a jejich zásahy nepochybně zkreslují vše, co se v ekonomice a na trzích děje. Je nyní populární kritika jejich aktivit oprávněná?

Můžeme ovšem pouze odhadovat, jak by se byla vyvinula krize v situaci dominové demolice finančního a hospodářského systému, nebýt jejich zákroku. Centrální banky by jistě rády vycouvaly z praxe alternativních monetárních nástrojů poslední instance. Existuje dobrá šance, že se jim to v budoucnu se ctí podaří za předpokladu řešení problémů v jejich jádru. To znamená tam, kde začaly dvě poslední hlavní krize (trh domů, finanční trhy, státní dluhy). Centrální banky nezpůsobily pacientův infarkt, mají pouze nevděčný úkol jeho srdce naskočit. Mimochodem, trh domů USA, epicentrum hlavní světové krize v poválečné éře, teprve nyní vykazuje první známky oživení.

Ing. Josef Kvarda

analytik společnosti HighSky Brokers, a.s.

Vystudoval ekonomickou fakultu VŠB v Ostravě, obor národohospodářství. Působil jako analytik ve společnosti ATLANTIK finanční trhy, kde se zabýval makroekonomickými analýzami a projekcemi hlavních světových ekonomik a finančních trhů, zejména měn. Od ledna 2012 pracuje jako analytik ve společnosti HighSky Brokers a pokrývá forexové a komoditní trhy. Rovněž se specializuje na světovou a domácí makroekonomickou situaci. Pravidelně přednáší o finančních trzích a fundamentální analýze na seminářích pro veřejnost. Součástí jeho analytické práce je také poskytování informací a komentářů.

O SPOLEČNOSTI
Společnost HighSky Brokers, a.s. je prvním obchodníkem s cennými papíry na českém trhu, který svým klientům poskytuje možnost obchodovat měny, komodity, akcie, akciové indexy a dluhopisy prostřednictvím nové obchodní platformy MetaTrader 5. Tuto platformu využívá jako jeden z prvních i v Evropě. Společnost vznikla v roce 2010 a disponuje licencí České národní banky. Základní kapitál společnosti činí 37, 5 milionů korun.