Pozice dolaru jako hlavní rezervní měny trvá (12.7.2012)

Není tomu tak dávno, co se objevily zprávy o možném přehodnocení pozice amerického dolaru jako hlavní rezervní měny ve prospěch dalších zemí (zejména Číny), které šly ruku v ruce s nervózní situací amerického fiskálu a nutností zvýšit strop pro americké rozpočtové výdaje. Jaká je situace nyní?

Ve světle fiskální krize v eurozóně, kdy je pozornost celého světa směřována právě sem, se zdá, že překotné změny prozatím nenastávají. Rezervy centrálních bank rostou nejrychleji od roku 2004. A oproti minulým letům, kdy v nich dolar ztrácel na váze, jeho podíl opět roste. Před rokem kleslo zastoupení dolarů v rezervách světových centrálních bank na svou nejnižší úroveň 60,5 %, poslední statistika MMF ukazuje aktuální podíl dolarů na úrovni 62,1 %. Nejen fiskální situace v Evropě (přičemž ta americká je zhruba stejně špatná, jen se o ní příliš nemluví), ale jak vidno také zájem centrálních bank o navyšování svých rezerv v podobě dolaru ho ženou na silnější úroveň. Poptávka institucionálních investorů navíc nijak nezaostává a dále zvyšuje zájem o držbu dolaru (zejména v tzv. risk-off dnech, kdy investoři opouštějí riziková aktiva). Jak v tomto světle vypadá postavení čínské měny a snahy jejích vládních představitelů?

Čína si již delší dobu postupnými kroky buduje pozici, aby se jüan stal další světovou měnou. Příkladem může být mezivládní dohoda např. Číny a Japonska o přímé konverzi jejich měn a vynechání dolaru, podobná měnová transakce v případě Ukrajiny či pokračující růst objemu obchodních transakcí čínské ekonomiky a podíl na světovém HDP. Čínští představitelé také vyvíjejí silné snahy na začlenění jüanu do souhrnného koše pro výpočet SDR v rámci rezerv MMF (tento koš čítá od rozpadu Brettonwoodského systému v roce 1971 čtyři základní měny, kterými aktuálně jsou americký dolar, euro, japonský jen a britská libra).

Zmírňování čínské měnové regulace je cítit i nyní. Do roku 2009 např. platilo pro čínské firmy nařízení o vypořádávání zahraničních transakcí v dolarech. Omezení pro finanční sektor bylo zmírněno až v poslední době. Další měnový experiment pro posouzení vlivu nižší regulace a směnitelnosti jüanu na ekonomiku zavádí čínská vláda nyní. Hongkongským bankám, které ve stávajícím systému mohly půjčovat pouze firmám se sídlem v Hongkongu, umožní nyní úvěrovat i firmy na pevninské Číně a rozšíří možnosti směnitelnosti jüanu. Celý pokus se prozatím týká pouze omezené průmyslové oblasti nedaleko města Shenzhen, ale ukazuje, že Čína se velmi postupně připravuje na přehodnocení pozice své měny.

Aktivita Číny na získání silnějšího postavení jüanu tak sílí, nicméně příliš rychlým získáním statutu (hlavní) rezervní měny by byla sama proti sobě. Čínští představitelé uměle udržují podhodnocený jüan pro podporu národního exportu a tvorbu pracovních míst. Dokud nedojde k postupné změně ve struktuře čínské ekonomiky a posílení postavení její domácí poptávky, nebude Peking riskovat sociálně ekonomické dopady na čínské domácnosti v podobě překotně posilujícího jüanu, což by pozice rezervní měny velmi pravděpodobně vyvolala v důsledku vysoké poptávky po této měně.

Náhlá změna směrem k určení jüanu jako jedné z hlavních rezervních měn je také vzhledem k tomu, že čínská měna plní z hlediska metodiky MMF posuzující volnou směnitelnost, pouze cca 20 % požadavků, zatím stále daleko. S růstem čínské ekonomiky a s jejím podílem na světovém obchodu je přirozené, že role jüanu do budoucna poroste a jeho postavení mezi ostatními světovými měnami se bude vyrovnávat. Pravděpodobně lze tedy očekávat, že při další revizi kompozice SDR ze strany MMF dojde k otevření debaty o postavení čínské měny. Že by ale dolar náhle přišel o svoje výsadní postavení hlavní rezervní měny, zatím nehrozí.