Názor tří investičních expertů: Střední Evropou za zajímavými nákupy

Jan Pavlík (Wood & Company)

Co nás čeká? Burzy v našem regionu hodně trpí tím, že je aktivita nízká, že se objemy obchodů snížily. To se přes léto bohužel nezmění, všichni léto využijí k tomu, aby si odpočinuli. Nečekám tak žádné změny, což znamená, že by burzy neměly jít ani výrazně nahoru, ani by neměly moc propadnout. V září se pak všichni vrátí do práce a bude se muset něco stát. Věřím, že ještě dojde k zásadnímu propadu, až pak snad půjdeme nahoru. Je úplně jedno, zda se bavíme o Německu, českém, nebo třeba maďarském trhu. Samozřejmě, pokud dojde k nějakému propadu, bude nás to bolet více, propad může být větší. Na druhou stranu po hlubším propadu čekám i větší růst. Je potřeba, aby se něco stalo, aby se alespoň část problémů definitivně vyřešila, aby se například jednou provždy vyřešilo Řecko. Je prostě nutné Aténám říci: "Zůstáváte, budete mít euro, ale ty podmínky jsou takové a takové. Nebo, bohužel, odcházíte." Jistě, zní to přísně. Ale on se ten problém, pokud se nevyřeší, bude vracet. On se vrátí za půl roku nebo za rok.

Do čeho investovat? Všichni přemýšlejí o tom, že akcie nemají výkonnost. To samé platí o dluhopisech, které nabízely jistotu. Dokonce se stává, že fondy peněžního trhu a dluhopisové fondy končí v mínusech. To znamená, že je asi něco špatně. Alternativy jsou, třeba komodity – od zlata po pšenici. To je možnost, která má určitě při diverzifikaci logiku. Je i spousta dalších zajímavých aktiv, záleží na aktuální situaci. Pokud se dostaneme do situace, kdy budou nějaká aktiva pod tlakem – že bude muset někdo prodávat –, je to určitě zajímavé. To samé platí o nákupu bytu. Ani toho bych se nebál, když bude cena zajímavá. V Praze jsme zažili realitní bublinu, ale nedá se říci, že dostatečně splaskla. Poptávka po bytech byla celkem značná, ale stále nečtu v novinách, že by lidé neměli na splácení hypoték nebo že by developeři zlevňovali o 50 %. Ceny nemovitostí poklesly, ale není to nějaká super příležitost.

Do čeho sám investuji? V mém případě tak trochu platí rčení o kovářově kobyle, která chodí bosa. Jednak mám jisté restrikce, a jednak – možná je to špatně, možná dobře – jsem zvolil tu strategii, že stresu mám v práci už dost, než abych se ještě stresoval kvůli vlastním akciovým pozicím. Jistě, nějaké investice mám, spíše ve fondech, přes privátní bankéře a podobně, než abych dělal nějaký stock picking. Naposledy jsem si koupil nějakou akcii přímo zhruba před rokem a půl, šlo o rumunský restituční fond, který mi připadal jako hodně zajímavá záležitost. A jsem přesvědčen o tom, že jí pořád je. Rumuni okopírovali mimo jiné i to lepší z naší kupónové privatizace. Udělali si restituční fond, ze kterého vyplácejí restituenty, a nacpali do něj podíly v různých firmách.

Čtěte také:

Juraj Valachý (Tatrabanka)

Co nás čeká? Může to skončit kombinací vyšší inflace a slušného růstu. V tom případě by vše fungovalo, jen bychom nějakou dobu čelili inflaci na úrovni 5 až 6 %. Tím by se reálně snížila hodnota dluhu. Nebo je variantou deprese, vysoká nezaměstnanost a tak dále. V porovnání s tím je podle mě inflační scénář mnohem přijatelnější. Proto čekám, že právě na něj dojde. Lidé budou mít práci. Sice dojde ke znehodnocení jejich úspor, ale to nepocítí tak intenzivně jako 20% nezaměstnanost. Ta by byla z pohledu politiků problematická, což mluví právě ve prospěch inflačního scénáře. Jistě, Německo je proti, pokud ho ovšem okolní země stáhnou ke dnu, moc velký prostor na nějaké vyjednávání mít nebude. I Berlín tak nakonec bude muset akceptovat vyšší inflaci.

Do čeho investovat? Můj preferovaný scénář počítá s vyšší inflací. Znamená to investovat do nástrojů, které jsou svým způsobem před inflací chráněny. Typické jsou akcie nebo dluhopisy jištěné proti inflaci, které nabízí například německá spolková vláda. A pokud je někdo přesvědčen o tom, že nás čeká naprostý chaos, pak může nakoupit zlato nebo něco podobného. Ono se obecně doporučuje držet vždy zhruba 10 % majetku ve zlatě. Já bych k tomu doplnil, že je dobré ho mít v nějakých menších mincích, aby bylo likvidní a dalo se zpeněžit.

Do čeho sám investuji? Snažím se co možná nejrychleji se zbavit dluhů. Pokud bych například v důsledku recese přišel o práci a musel hledat jinou, třeba hůře placenou, nedostal bych se do problémů. Budu muset nadále hradit základní výdaje (jídlo, léky a tak dále). Proto se snažím snížit svůj dluh, abych nebyl vystaven příliš velkému tlaku ze strany bank. Pokud si totiž člověk odečte hypotéku, jeho životní náklady nejsou až tak velké.

Čtěte také:

György Barcza (K & H Bank)

Co nás čeká? Pokud se podíváme do minulosti, tak ta potvrdí, že Maďarsko zajde na samotný kraj propasti, ale pak udělá krok zpět. To je možné opakovaně sledovat během posledních 50 let. Nyní stojíme na oné hraně. Pravděpodobnost, že do propasti ani tentokrát nespadneme, je nicméně podle mě větší než 50 %, zejména pokud se dočkáme pomoci od Mezinárodního měnového fondu. Ta by totiž zajistila financování na další 3 roky, což by uklidnilo investory. K tomu bych dodal, že pokud Maďarsko zvládne udržet schodek rozpočtu pod 2 %, lze se dočkat poklesu míry zahraničního zadlužení i bez růstu. Teď je čistý zahraniční dluh země na úrovni 50 % a splácíme ho tempem 4 až 5 % ročně. Za 10 let tak Maďarsko může být podobně stabilní jako ostatní země v regionu. Co se eurozóny týče, nejsme příliš optimističtí, a to ani ve výhledu na příští rok. Několik velkých zemí – Francie, Itálie a Španělsko – si totiž naordinovalo fiskální konsolidaci. První dobrý rok tak může být až 2014.

Do čeho investovat? Maďarsko je nyní někde uprostřed mezi dnem, na které dosedlo v lednu, a koncem nastartovaného ozdravení. Ten může přijít někdy ke konci příštího roku, před volbami. Ty totiž většinou nejsou pro kapitálové trhy příliš pozitivní, růst se obvykle zastaví zhruba 6 měsíců před volbami. Proto bych v této souvislosti radil opatrnost. Jinak platí, že byl letos forint jednou z měn, které posilovaly nejvíce a má ještě prostor směrem nahoru. V roce 2010, kdy jsme zažívali oživení – to bylo před tím, než eurozóna propadla do recese –, byl forint ještě o zhruba 7 % silnější než teď. No a výnosy z dluhopisů byly o 1 až 1,5 % nižší. Jistě, od ledna se už výnosy o zhruba 2 procentní body snížily, ale i tak nabízejí velmi zajímavé výnosy, které jsou srovnatelné s Jihoafrickou republikou. Jistě, JAR je sympatická země, ale z pohledu investora je evropská země asi bezpečnější. I proto si myslím, že během příštího roku, roku a půl bude mít Maďarsko co nabídnout.

Do čeho sám investuji? V Maďarsku máme retailové dluhopisy. Ty jsou jen pro místní a nabízejí inflaci plus 5% výnos. Ty se mi líbí. Zároveň držím dluhopisy, které jsem nakupoval postupně během posledních 6 měsíců. Nikdy nevíte, kdy přijde dno, ale když nakupujete v průběhu krize průběžně, máte správnou strategii. No a také si tak trochu hraji s měnou, tam je to ovšem hodně těžké. Existuje totiž politické riziko, kvůli kterému je teď například mnohem těžší odhadnout směr trhu. Nějaký politik totiž může něco říci v Německu, nebo třeba v Maďarsku, a trhem to zahýbe. Nedávno například Evropská komise vyslala pozitivní signál směrem k Maďarsku a forint během dvou dní posílil o bezmála 7 %. Pak přišla kritika od Mezinárodního měnového fondu a forint výrazně oslabil. Měny přitom podobnými výkyvy trpí nejvíce. Proto bych obecně řekl, že když je euro a za zhruba 300 forintů, je forint levný.

Čtěte také: