Vít Bárta to rozjel forte.

Chtělo by se na úvod prohlásit: Když může v Poslanecké sněmovně veřejně vystoupit poslanec vyšetřovaný z podezření pro závažné jednání trestní povahy, proč by v pořadu Partie nemohl vystoupit nepravomocně odsouzený poslanec v duelu s poslancem, jehož vysokoškolské studium je provázeno známým prohřeškem. Bohužel, to dokumentuje úroveň naší demokracie a politiky vůbec. Úroveň ve státě, kde si kraje stěžují na nepřízeň vlády a její premiér dehonestuje krajské orgány za kroky, činěné mnohde za kooperace členů jeho strany (jak naznačil Michal Hašek v OVM). Abychom ale nepředbíhali, ještě není jisté, zda Sněmovna veřejné vystoupení Davida Ratha odsouhlasí. V podstatě je to ovšem jedno, protože dobře víme, že se stejně někdo postará o to, aby se občané dozvěděli o čem se jednalo. Transparentní proces má ovšem tu výhodu, že si divák může udělat úsudek přímo a nikoli zprostředkovaně interpretovaný podle nátury či stranické příslušnosti toho kterého politika.

Předání řízení do Středních Čech považovali Marek Benda i Vít Bárta shodně za standardní postup. Benda se podivil relativizaci samotné kauzy namísto abychom měli radost z toho, že se něco povedlo. Pokud jde o srovnání s případem Martina Kocourka vyjádřil jisté pochyby, obvinění označil za sporné, protože jinak vnímá řešení občanských sporů než evidentní defraudaci. Objektivně vzato, něco na tom je, pro mnohé to totiž může vypadat jako pokus najít něco na „druhou stranu,“ aby se neřeklo, že pravici je tolerováno. Bárta záležitost doprovodil komentářem z jiné strany. Především pochválil Radka Johna za to, že „odšpuntoval“ policii a poukázal na nevyrovnané úsilí příslušných složek státního zastupitelství, přičemž připomenul „odebrání příběhu Kalouskových interaktivních videoterminálů“ jedné složce policie a předání jiné, méně razantní.

Znovunavrátilec do Věci veřejných (přijal zde funkci koordinátora odborných komisí ) byl ve své obvyklé formě a při chuti, uzurpoval si podstatně více času v čemž ho mimoděk podporoval i Jan Punčochář, protože kladl doplňující otázky k jeho fabulacím. Bárta seznámil diváky s příkladem „kradení evropských peněz“ - se schůzkou zástupců významných firem podílejících se údržbě železničních cest, která se měla konat 18. 5. v jedné malostranské restauraci. Schůzku měl moderovat Ondřej Novák, ředitel společnosti Viamont. Na ní se rozdělovaly podíly firem na trhu s opravami a údržbou vlakových komunikací. To umožnil šéf Správy železničních dopravních cest Jiří Kolář úmyslným pozměněním vnitřní směrnice o výběrových řízeních.

Benda zdaleka nebyl tak mnohomluvný, vyjadřoval se střízlivě a srozumitelně. K některým záležitostem odmítl zaujmout stanovisko z důvodu neznalosti nebo nekompetentnosti. K Bártově teorii o „dvou pučích“ organizovaných zbývajícími stranami vládní koalice však zřetelně prohlásil, že „koaliční strany se nesnažily Věci veřejné zničit, nýbrž se VV zničily samy.“ Ve stručné rekapitulaci posloužil příklady chaotičnosti jednání a rozhodování Věcí veřejných, které komplikovalo činnost koalice.

Pokud jde o účast Ratha ve Sněmovně, tak s ní má dál vnitřní problém, podle jeho názoru je tady imunita nesprávně chápána jako privilegium. Tragédii z toho však nedělá. Tv přenos je mu vcelku jedno, „všechno se stejně vynese,“ už jen proto, že „ John si plete funkci politika a aktivního novináře.“ Děsí se pouze ostudy Poslanecké sněmovny, potažmo České republiky. Tuhletu obavu asi řada občanů nesdílí, protože něco si myslí o pověstném kabátě z ní. Bárta je naopak všemi deseti pro, moc by si přál, aby se Rath „rozpovídal.“ On sám odzpíval docela zajímavý part, s možností vznesení relevantního formálního podnětu však zatím váhá, musí se poradit s právníky.

Další informace a zajímavosti zde, třeba obnovené reportáže z cyklovýletů po Česku i nečesku