2011 končí, eurozóna zůstává (zatím), USA už nemají AAA.

Byl to zvláštní rok ten lichý, jedenáctý v 21. Století. Nejprve nám v úvodních dvou měsících dobíhala rally, která započala už v září roku 2010. V pátek 11. března zasáhlo Japonsko masivní zemětřesení s vlnou tsunami a dočkali jsme se prvního pořádného výprodeje tohoto roku. Zasaženy byly zejména dodavatelské řetězce v sektorech automobilového průmyslu a elektroniky. Bylo však zřejmé, že dopad na globální trhy akcií bude limitován jak v rozsahu, tak v čase. Po týdnu už se tak trhy navracely zpět k růstu po téměř 5% poklesu.  Květen se odehrál v zajetých kolejí rčení „sell in may and go away“ a trhy pozvolna oslabovaly. Do vývoje však zasáhli zákonodárci v USA a jejich neschopnost dohodnout se na výši deficitu a situaci rázně vyřešila ratingová agentura S&P, která na úvod srpna snížila USA jejich rating ze špičkového AAA na AA+. Stalo se tak poprvé od roku 1941. Trhy byly v těchto dnech už na strmé cestě níže, která byla přiživována právě jednáním zákonodárců v USA. V jiných letech klidná „letní rally“ se tak změnila v pravý opak. Situaci v průběhu podzimu navíc zhoršila eurozóna, jejíž země se dále propadaly do dluhové pasti a jejichž výnosy z dluhopisů (zejména dlouhodobých) rostly přes 6 % či 7 %. Od začátku srpna do konce roku trhy pokračovaly ve výrazných výkyvech, kdy nebyl výjimkou výkyv 10 % na hlavních indexech v průběhu jednoho týdne. Situace se mírně zklidnila na konci roku, díky kterému americké indexy v průměru končí v průměru tam, kde rok 2011 začaly.

Co tedy čekat od roku 2012? Pomineme-li mayskou „předpověď“, kterou někteří vykládají jako „konec světa“ a podle které bychom si už neměli popřát šťastný nový rok 2013. Čeká nás volba prezidenta v USA. Necelý rok před samotnou volbou není jasné jedno republikánské jméno, demokrat Obama velmi pravděpodobně bude obhajovat křeslo.

V roce 2012, zdá se, znovu „nezkrachuje“ eurozóna. Bude však mít stále větší problémy. Predikce některých, například ministra financí Německa Schaubleho z 30.12., se situace v eurozóně v roce 2012 stabilizuje, jsou velmi těžko uskutečnitelné. Situace se nejspíš dále vyhrotí. Například Itálii čeká v prvním kvartále refinancování dluhu ve výši až 100 mld. EUR. S aktuálními výnosy kolem 7 % bude tento proces jen velmi těžko klidný. Země eurozóny čeká těžká trnitá cesta k fiskální disciplíně, která vede přes výrazné omezení mandatorních výdajů. To přinese zpomalení ekonomik. Cesta je to však nevyhnutelná a historie ukázala, že mantra „stimulace růstu“ přináší právě ono obrovské zadlužení. Proč stále zmiňuji eurozónu? Protože případná pozitiva v podobě růstu rozvojových ekonomik, dříve nazývaných BRIC nemohou vyvážit dopad otřesů v eurozóně. Ta tak bude udávat tón ve vývoji ekonomickém i politickém a to nejen na starém kontinentu. Byť já sám jsem skeptický k většině kroků, které činí evropští lídři, musím konstatovat, že rozpad eurozóny si nepřeji. To je však na delší debatu či komentář. Čtenářům přeji šťastný nový rok 2012, hodně štěstí a pevnou ruku při volbě toho správného akciového titulu či jiného aktiva.

Miroslav Hlavoň