Summit EU - Izolace Velké Británie a český příspěvek zadluženým

Co nám přinesl summit EU? Velké vystřízlivění z pocitu demokracie v Evropě. Jistě, demokracie je evropskému kontinentu vlastní, po víkendu se však zdá, že pouze navenek. Na poli ekonomicko politickém zde panuje tvrdá totalita. Shrňme si fakta. Do Bruselu se sjely hlavy 27 zemí, aby zde projednaly změny pravidel pro země eurozóny, neboli 17 zemí. Z rétoriky zúčastněných vyplývá, že minimálně francouzský prezident Sarkozy automaticky počítal, že přísnější fiskální unii schválí bez debat všichni a ještě se u toho budou usmívat. Nestalo se a světe div se, Velká Británie si dovolila být ostře proti a jasně deklarovat neochotu přijmout Euro (navždy) a podílet se na záchraně eurozóny. Svým švejkovským postojem se přidalo i Česko a dále Maďarsko a Švédsko. To platilo v pátek.

Jaká je ovšem reakce evropských politiků a médií? Zlá Británie „brání řešení dluhové krize“ a v pondělí zaznívají hlasy, že Británie se dostane do izolace. Nerozumím těmto hlasům, chtějí tím říct, že Velká Británie nemá na výběr? Pokud činí kroky v rozporu s dohodami, měli by ji na to partneři upozornit. Zde se ale jedná o vyjádření vlastního názoru a hájení svých vlastních zájmů, které jsou, řekněme si na rovinu, výrazně odlišné od zájmů eurozóny (zemí platících Eurem). Ve spojení s Velkou Británií znovu přichází do módy pojem „euroskeptik“ ve svém hanlivém významu. Požadavek solidarity je absolutně mimo mísu. Solidární měli být Řekové, když před dvaceti či deseti roky falšovali údaje o své ekonomice nebo Irové, když snižovali korporátní daně na téměř nulovou úroveň a koneckonců měly být solidární všechny země periferie a odmítnou populistickou politiku, která je zavedla k zadlužení na hraně 100 % HDP. Mimochodem tato úroveň se začne pravděpodobně zvyšovat ještě rychleji, protože se očekává pokles HDP.

Česká republika by neměla posílat téměř 10 % svých devizových rezerv do MMF, který by prostředky obratem přeposlal cílovým zadluženým zemím. Česká republika by si měla udržet svou suverenitu i na poli fiskální politiky, protože přijetím Eura by se dostala do područí rozhodování ECB a nemohla by rukou vlastní centrální banky přijímat kroky k regulaci vlastní měny. Česká republika by neměla přijímat Euro a ani debata o tomto kroku by neměla začít dokud země současné eurozóny nedosáhnou vyrovnaných rozpočtů (nebo alespoň ročního schodku dle Maastrichtských kritérií). Z eurozóny by se měl velice rychle stát znovu spolek vyvolených, elity, která ví co dělá. V posledních letech se z ní naopak stává spolek ekonomických invalidů s pošramocenou pověstí hledající další kumpány, kteří přispějí do všemožných fondů a záchranných balíků. Vznést relevantní námitky nemohou, čekala by je izolace.

Miroslav Hlavoň

Grant Capital a.s.