Bill Gross (PIMCO): Politici by se měli probrat

Rozvahy vyspělých ekonomik by snesly přirovnání k otylému diabetikovi, jemuž každou chvílí hrozí srdeční záchvat. Dlouhodobý růst není možné nastartovat, dokud v USA nedojde ke zlepšení na trhu práce a politici se na obou stranách Atlantiku nezačnou vážněji zabývat strukturálními problémy. Zatím bohužel přijímají jen krátkodobá cyklická finanční opatření. Cílem by mělo být dosažení "nového normálního růstu" ve snaze zabránit upadnutí vyspělých ekonomik do další recese.

Bill Gross identifikoval spolu se svým kolegou ze společnosti PIMCO Mohamedem El-Erianem tři nejzásadnější strukturální problémy, které v posledních letech nejvíce podrývají růst světové ekonomiky:

1. Globalizace způsobila "odliv mozků" z pracovních trhů vyspělého světa.

2. Technologie na úkor nové virtuální reality zcela vyřadily dříve prosperující odvětví, která produkovala fyzické statky (mezi největší "dinosaury" této doby patří knihy, dopisy, CD a DVD).

3. Stárnoucí populace ve vyspělých ekonomikách preferuje úspory před spotřebou.

Problémy vyspělého světa se budou prohlubovat. I kvůli stáří

Globalizace a technologické inovace sice na jedné straně umožňují levnější spotřebu, mají však velmi negativní dopad na domácí mzdy a zaměstnanost. Shumpeterova "kreativní destrukce" spočívá v tom, že technologický pokrok odbourává pracovní místa a nedokáže v dostatečné míře tvořit nová. Aby tedy bylo možné udržet nadále mohutnou spotřebu, preferují vlády politiku akumulace dluhů.

Klesající úrokové míry, nízké daně, deregulace a finanční inovace napomáhají rozmachu finančních aktiv, jež umožňují téměř nerealisticky vypůjčovat si pro dnešní spotřebu budoucí zisky a budoucí kupní sílu. Tento fenomén jsme naplno viděli během internetové nebo nemovitostní bubliny. Ta vyústila ve finanční a hospodářskou krizi roku 2008.

Krátkodobá finanční opatření místo řešení strukturálních problémů

Hlavní úskalí politiky amerických a evropských špiček spočívá v tom, že přistupují k problému z hlediska kapitálových toků, i když by se měly zabývat spíše faktorem práce.

Úvaha je zhruba následující: Až budou stabilizované banky, vydají se akciové trhy opět nahoru, navíc dále snížíme úrokové sazby, takže už nebude nic bránit tomu, aby se opět nastartovala spotřeba, protože si domácnosti a firmy budou ochotně znovu brát úvěry a pracovních míst bude přibývat.

Z příkladu Japonska je ovšem jasné, že tato metoda poslední dobou ve vyspělých ekonomikách jaksi nefunguje. Pokud má reálná ekonomika vážné problémy, stabilizace finančního sektoru nepomůže. Pokud bude kapitál přinášet vyšší výnosy na úkor ohodnocení práce, ekonomika jako celek si pohorší.

Současná nerovnováha je patrná z grafu. Podíl "kapitálu" na hrubém národním důchodu se za poslední tři roky, ale také za posledních třicet let zvýšil z 8 % na 13 %.

Výnosy z kapitálu by měly "výnosy z práce" nepatrně převyšovat za účelem stimulace úspor. Tento historicky stanovený poměr by však měl být udržován v relativní rovnováze. Nesmí docházet k pomyslnému rozevírání nůžek.

Pokud střední třída nemá dostatečné příjmy (nezaměstnanost), kapitál brzy narazí na bariéru, protože bude moci být alokován jen mezi několik bohatých.

Nulové úrokové sazby umožnily růst ziskových marží i přes slabou poptávku. I ukazatele produktivity vypadají na první pohled optimisticky. Produktivita zůstává vysoká, protože dochází k propouštění, tím pádem jsou zboží a služby produkovány nižším počtem zaměstnanců. Vlastníci kapitálu benefitují, náklady jdou na úkor pracovníků.

Kapitál i práce dnes trpí oddlužováním domácností i firem. Oživení nenastane, dokud se lidé budou bát o práci. Současné prostředí v USA charakterizuje strach.

Ruku v ruce s touto "pastí pracovního trhu" jde propad cen nemovitostí. Americký sen se rozplynul. Příležitosti, kdysi pro každého, dnes nejsou téměř pro nikoho.

"Investoři a politici, vzbuďte se a přestaňte likvidovat husu proletariátu, která vám snáší zlatá vejce!"?

Paul Craig Roberts: Finanční krize je zástupný problém, Amerika nenabízí dost práce střední třídě

Dlouhodobý investiční výhled

Vlastníkům finančních aktiv manažeři PIMCO nepředpovídají v krátkodobém horizontu žádné závratné zisky. Dluhopisy, akcie i nemovitosti jsou podle nich dnes nadhodnoceny vlivem nulových úrokových sazeb a anemického světového růstu blížícího se nule (oproti historickým průměrům kolem 3 až 4 %).

Možná vstane z mrtvých Marx se svým: "Proletáři všech zemí, spojte se!". Nebo by snad měl dodat: "Investoři a politici, vzbuďte se a přestaňte likvidovat husu proletariátu, která vám snáší zlatá vejce!"?

Americká ztracená dekáda: Revoluce na spadnutí