Bohatý svět

V sobotu „zaplavili“ ulice světových měst demonstranti bouřící se proti finančníkům, bankéřům a politikům. Obviňují je z hamižnosti, z ruinování globálních ekonomik a z toho, že miliony lidí kvůli nim žijí v chudobě. Demonstrovalo se i v Praze. Nejdramatičtější protesty hlásil Řím, demonstranti tam zaútočili i na ministerstvo obrany. Protesty měly postupně zasáhnout 951 měst v 82 zemích světa.

Pořadatelé akce vyzvali na sobotu nespokojené obyvatele států k nenásilným demonstracím pod heslem United for Global Change (Jednotně za změnu světa). A takové akce pokračovaly i v dalších dnech. I když demonstranti nesli dost nesourodá hesla, vinula se protestem jediná nit. Více zdanit bohaté a prostředky dát těm, kteří si to více zaslouží (rozuměno protestující). Paradoxem může být, že hlavní nápor protestů byl v těch bohatších zemích. Dalo by se říci, že čím chudší země, tím bylo protestujících méně. A někde jako v Číně a Rusku se neprotestovalo vůbec, alespoň hlavní média o tom nic nepřinesla. Z logiky věci by však mělo spíše vyplynout, že protestovat by se mělo především v chudších zemích.

Růst majetku ve světě

Majetek je ve světě rozložen skutečně velmi nerovnoměrně. Domácnosti v nejbohatších zemích světa drží v rukou až 87 % globálních finančních aktiv. Přitom v nich žije „pouze“ 20 procent obyvatel. (Toto rozdělení se téměř shoduje s Paretovým pravidlem 80-20). Během deseti let, navzdory krizím vzrostl majetek domácností v nejbohatších zemích (měřeno na obyvatele, resp. jednu domácnost) ze 70 tis. euro na 90 tis. euro. I když tedy rostl z vysoké základny, dokázaly jej domácnosti zvýšit o téměř třetinu. Ovšem minulá dekáda nebyla z pohledu rozšiřování majetku úspěšná pouze pro bohaté země. I domácnosti ze skupiny tzv. středně bohatých zemí dokázaly svůj majetek značně rozmnožit. A to ze 4 000 euro na téměř 11 tis. euro, tzn. takřka třikrát. Na své si přišly i domácnosti v zemích, které jsou řazeny mezi chudé. Za deset let se jejich majetek zvýšil z hodnoty 400 euro na asi 2000 euro, tedy pětinásobně. Pokud se však podíváme na absolutní čísla, zjistíme, že rozdíly mezi hodnotou majetku na domácnost jsou v jednotlivých skupinách zemí obrovské. A to navzdory tomu, že majetky lidí v chudých a středně bohatých zemích rostly v uplynulé dekádě mnohem rychleji, než v bohatých zemích. Rovněž pak v těchto zemích nedošlo k poklesu objemu majetku, oproti bohatým zemím, který by byl způsoben ekonomickou krizí z let 2007 a 2008. I když spíše nechtěně, ale potvrzuje se výrok ministra financí ČR Kalouska, který velmi zjednodušeně řečeno, prohlásil, že u nás krize není, jen porosteme trochu pomaleji.

Nejbohatší je Amerika

Kdo však patří mezi jednotlivé skupiny zemí? A jsou lidé v ČR bohatí či nikoli? Pokud jde o samostatnou Českou republiku, jsou tuzemské domácnosti (i když to tak mnohdy nevypadá) řazeny mezi středně bohaté země. V přepočtu na jednu domácnost drží každá z nich majetek v objemu cca 12 tis. euro. Když se podíváme globálně, zjistíme, že mezi nejbohatší domácnosti nalezneme v Severní Americe. Finanční majetek takové domácnosti činil v loňském roce asi 108 tisíc euro. Avšak ještě nedosahoval hodnoty, kterou měl před propuknutím poslední ekonomické krize (takřka 110 tisíc euro). Druhé místo na pomyslném žebříčku zaujímá, poněkud překvapivě, Oceánie (80 tis. euro) a až třetí místo západní Evropa (66,5 tis. euro). Všechny tyto regiony patří mezi nejbohatší země.

Na druhém pólu z regionálního pohledu jsou regiony, kde většina zemí dlouho budovala světlé zítřky anebo se je právě chystají budovat. Z těchto regionů je nejbohatší Asie (majetek domácností ve výši 7,7 tis. euro), ale to je dáno především zásluhou Japonska, které patří mezi nejbohatší země na světě. Dále pak Latinská Amerika 6 tis. euro) a nejchudší z regionů je východní Evropa (3,6 tis. euro). Ve srovnání není zahrnuta Afrika. Mezi jednotlivými zeměmi v daných regionech, týká se to především chudších regionů, jsou znatelné rozdíly. Jak již bylo uvedeno, Česká republika patří mezi středně bohaté země. Ve svém regionu pak k nejbohatším. Průměr východní Evropy táhnou dolů státy jako Ukrajina (majetek rodin v průměru 700 euro) či Kazachstán (900 euro).

Demonstrující mají pravdu v tom, že je majetek na světě rozdělen velmi nerovnoměrně. Avšak nějak si asi zapomínají klást otázku, proč nejbohatší jsou právě regiony a země, kde dlouho „nebudovali socialismus“ a naopak postkomunistické země patří (z mnoha důvodů) k těm nejchudším na světě.